3 April 2015

Duatlon time bejby!

Po slavném zlomení 2h hranice na půlce nemám zrovna nejlepší tréninkovou morálku. Až do středy večer jsem prakticky nepředvedl vůbec nic. Ve středu ráno transfer po D1 směr Bratislava, kam mě vedou pracovní povinnosti. Vo práci tu ale psát nebudu, ta nikoho nezajímá, za zmínku stojí jen cesta z officu do hotelu, kdy na vlastní kůži zažívám sněhovou bouřku, hřmí a z nebe padá všechno co si lze představit, do toho vítr intenzity hurikánu, s ním v zádech v sobotu by byl čas pod 1:40. Brodím se vrstvou vody, sněhu, krup a 500m do hotelu jdu asi 10minut, klouže to jako sviňa. Večer místo poznávání krás slovenské metropole razím na průzkum hotelového welness / fitness patra. Je to tam geniálníííí! Bazén s protiproudem, vířivka, sauna, cyklotrenažery, běžecký pás a tuny železa po svalůchtivé. V bazénu zrovna plave starší páreček, tak volím pouze duatlon kombinaci. Sedám na docela vymazlený trenažer a začínám točit nohama. Dokonce to měří i tepovku, tak si v klidu jedu tep do 140, potom lehce přidávám ke 150, cílem je 20km. Zvládám je za 49minut, celou dobu koukám z okna na Bratislavu. Jsem v cardio zóně úplně sám, občas sice přijdou lidi ale jen berou ručník a mizí do sauny. Po slezení z kola běžím k barelu s vodou, abych simuloval depo na triatlonu :-) vracím se, pouštím pás a jsem zvědav, jaká bude kombinace kolo - běh, je to asi moje poprvé kdy po kole hned běžím delší trasu. Pás sviští rychlostí 10km/h, přijde mi to jako procházka bez většího úsilí. Nedělám si ale iluze o tom jak rychle ve skutečnosti běžím, běh na pásu beru jako jinej sport. Venku mezitím padá tma a v okně se odráží moje běžecká silueta, tak si krátím relativní nudu na pásu laděním běžeckého stylu. Po 5km je čas zrychlit a volím 12,5km/h. Už je to docela fičák, pás hučí a běžím jak splašenej. Pocitově je to ale pořád cajk, TF nevím. Po mega utrpení na 1/2 se mi zřejmě posunul práh bolesti :-) Nakonec dobíhám 10km kolem 58 minut.
Slezu z pásu a nohy ještě pořád běží, tak téměř nabírám protilehlou zeď s televizí, ale daří se mi to ukočírovat a zarážím se tak až o recepci fitka, kde fasuju prostěradlo a ručník a přes sprchu sypu do bazénu s protiproudem. Je to docela príma, ale žádný velký plavání se nekoná. Sportovní večer ukončuju saunou. V rouše adamově se potím a v hlavě spřádám další tréninkové plány. Reviduju svoje možnosti a říkám si, že ten maraton pod 4h by přece jenom možná šel, dneska mi to běželo parádně. Z rozjímání mě vytrhává prostorově velmi výrazný hroch, který se zatím v plavkách pohybuje v blízkosti vstupu do sauny. S úlevou sleduji jak nakonec zatáčí pouze do sprch a odchází plavat. V zápětí se objevuje naopak velice sympatická slečna zabalená v prostěradle. Za ní se objevuje její přítel a vstupují do sauny. On si prostěradlo sundavá, ona ne :-) To beru jako signál k ústupu, opouštím saunu. V tom horku se mi myšlenky nakonec utřídily tak, že maraton si chci předně užít a nepoženu se za žádnou metou. Když jsem běžel 30km do Popovic, měl jsem z toho celou dobu radost a bavilo mě to. A stejně uvolněně pojmu květnový závod. Prostě přístup "no stress" s cílovým časem. I tak věřím, že to bude mnohem lepší než loni.

2 comments:

  1. To se asi chystas na PIM spolu s dalsim asi milionem lidi. Tak to Ti budu drzet palce at tu metu 4 hodin porazis.

    ReplyDelete
  2. Nevšiml jsem si komentu ... ale ano, je to PIM a děkuju, uvidíme jestli ta 4ka padne nebo ne. Ale i kdyby ne, chleba levnější nebude .... :)

    ReplyDelete