7 April 2015

Lyžuje se na Chotouni?

Tak přesně tahle otázka mě napadla v neděli ráno a jak lépe to zjistit, než se tam doběhnout podívat? :-) Po snídani si tak balím svůj nový běžecký baťůžek, beru 1l pitiva, power bike bar tyčinku, tatranku a hroznový cukry, mobil a klíče a vybíhám. Baťoh jsem zakoupil v pátek a dopřává mi dostatečnou svobodu pohybu při delších výbězích, kdy už nejsem závislý na otevřených obchodech a restauracích po cestě. Trasu výletu za sněhem jsem studoval jen velmi zhruba, stihnu běžet po cestách všech barev, v pořadí žlutá - červená - modrá - zelená - červená - žlutá. Pak si ještě pamatuju opěrné body - Jesenice - Psáry - Liběř - Jílové u Prahy - Chotouň - Psáry - Horní Jirčany - Jesenice. Víc nepotřebuju, pro případ zabloudění mám v mobilu mapy.cz. Hned po  vyběhnutí potkávám generálního ředitele firmy kde jsem zaměstnán, tak spolu chvíli klábosíme, ale pak už nabírám směr Chotouň. TF je nějak divoká, asi je to tím že jsem chvíli po jídle a taky začátek vede mírně do kopce, tak opět volím taktiku ignorace a přepínám Polary na jinou obrazovku - šalamounské řešení :-) S baťohem je to ze začátku taky trochu nezvyk, ale po 3km už o něm skoro ani nevím, sedí dobře na zádech a nelítá, beží se s ním cajk.
Z Jesenice volím nejkratší možnou variantu a probíhám proto centrem obce a přes parkoviště u Lidlu nabíhám po žluté na cyklostezku. Ta vede podél hlavní silnice na Kamenici a Jílové, překonává pražský okruh ale po chvíli už zatáčí do polí. Vyfuním kopec a na 4km dobíhám do lesa, kde opouštím žlutou a beru červenou značku směr Jirčany a Psáry. Počasí je docela fajn, nefouká, svítí slunce, pohoda. V Horních Jirčanech se běží zase chvíli podél hlavní silnice a do kopce, ale už naštěstí zprovoznili chodník a hustý provoz mi tak moc nevadí. Po 500m uhýbám vpravo do lesa a čekají mě 3,5km do Psár. V Psárech mám 10km a zastavuju na občerstvení, piju, jím hroznový a pochvalně mručím a chválím si nákup běhbaťohu. Není čas ztrácet čas, tak opouštím červenou značku a po modré nabírám směr Libeř. Naprosto debilní úsek 250m po hlavní silnici a modrá pak uhýbá do lesa v zatáčce, takže přebíhání silnice není nic moc, navíc se musí přeskakovat svodidla. V lese je nejdřív velký sešup a následně asi 150m téměř kolmo nahoru. Tenhle úsek neběžím ale rychle jdu. Nahoře supím jak lokomotiva, k tomu se mi podlamuje kotník na kořenu ale naštěstí se nic nestalo, bežím dál. Před Liběří potkávám sympatickou běžkyni, běží velmi ladně přes špičky, kolem ní pobíhají 2 obrovští psi. Zdravíme se zamáváním, chvíli běžím za ní ale pak zatáčí někam mimo stezku do kopce a pěkný výhled tak nemá dlouhého trvání. Za chvilku jsem v Liběři a opět měním barvu, tentokrát po zelené směr Jílové u Prahy. Bohužel mi nikdo neřekl, že mezi tyto dvě sídla někdo postavil kopec, co kopec, horu jako prase! Jsou to necelé 2km do kopce, odhadem 150 výškových metrů. Ale cesta je lesem, běží se mi pořád dobře tak celý kopec vybíhám, věřím Glorii Gaynor která mi do MP3 zrovna zpívá I will survive. Na 16km jsem nahoře, zakřičím si a sbíhám do Jílového na náměstí. Chvíli se motám a nevím kudy kam, pak nacházím značený okruh městem a za chvíli už dobíhám k ceduli Chotouň 500m. Po 18,5km dobíhám do cíle - pod sjezdovku Chotouň. Vlek stojí, na sjezdovce jen zbytky špinavého sněhu, lyžařská sezóna tu zjevně již skončila. Sedám si a zase využívám výhod baťohu, piju a jím tyčinku. Nesedím ale dlouho, dělá se zima, fouká a mrznou mi ruce. Nabíhám na červenou značku, a začíná nejhorší úsek trasy. Trochu mi zdřevěněly nohy, k tomu běžím lesní stezkou nahoru dolu (víc teda nahoru) a všude je bahno a louže, snažím se přeskakovat, ale někde to nejde, za chvíli mám bahno všude. Při uskakování před bahnem mě taky potrhá ostružina. Na 21km mě to začíná bolet, psychicky mě sráží taky značení, doběhnu k ceduli Psáry 2km, uběhnu 2km a jsem u cedule Psáry 2km :-) k tomu začíná sněžit a do Psárů sbíhám v úplné vánici, na zemi je bílo.
"Výkon člověka začíná na hranici jeho možností". To jsem někde slyšel a moje hranice je tento den položena na 25,5km v kilometrovém kopci. Dělá mi problém ho i seběhnout, a nahoru už běžet nemůžu, je to moc prudký. Tak aspoň rychle jdu a vzpomínám na loňský výběh na Sněžku. Nahoře se tělo už nechce rozběhnout, ale nutím se a jde to. Přes spadané stromy v lese konečně dobíhám do Jirčan a 30km se blíží. Odteď je to už naštěstí pořád mírně dolů a tak běžím jako stroj, jsem schopen držet tempo lehce nad 6min/km. Už vidím Jesenici, stejnou cestou zpátky, přes parkoviště u Lidlu, kde mě nakupující častují pohledy "co je to za magora". Je mi to jedno, už jsem skoro doma, 500m od baráku vypínám GPS a zbytek dojdu. Je z toho parádní výlet 33,5km, převýšení 650metrů. Čistý čas 4hodiny 4 minuty včetně přestávek, focení a bloudění. Bylo to moc pěkný!



No comments:

Post a Comment