11 July 2016

Troska běží na Trosky

Až teď v neděli jsem si uvědomil, že jsem nikdy pořádně neběhal v mém druhém rodném kraji, oblíbeném Českém Ráji. Na kole tam znám každou cestičku (vyjma Tachova ... modří už vědí :-)), ale běžecké trasy tam žádné prošlápnuté nemám. I využil jsem příležitosti a před návštěvou rodičů na chatě v Mladějově jsem do zavazadla přibalil i kosmické Hoky. V neděli ráno Veru vstávala až v 7, tak jsem byl pln sil a v 7:30 vybíhal na okruh Českým Rájem. Maximální vzdálenost jsem si předem stanovil na 12km, jsem přece jenom třasořitka bez formy.
Ranní slunce ještě svítilo příjemně, mohlo být tak 20 stupňů a strašně mě to bavilo! Po 500m vesnicí jsem zaplul do lesa a hopsal lesní pěšinou přes kořeny, kameny a louže. Tempo odpovídalo zábavě - po 2 km jsem zjistil že běžím 10 minut. U rybníka Dolní mlýn (kdyby to tam náhodou někdo znal) jsem vysupěl schody vzhůru vysekané do pískovcových skal, pak zase kousek les a vyplivlo mě to na louce s výhledem na dominantu kraje - Hrad Trosky. Až tady jsem se rozhodnul že poběžím až k hradu, dosud jsem žádný plán neměl a chtěl prostě jen běžet. Alejí přímo za nosem, kolem Křenovského šenku (zavřeno - nevýhoda běhání brzy ráno), pak Troskovice, kolem tábořiště Svitačka a hurá nahoru na hrad. Ani jsem neměl čas přemýšlet jestli ještě můžu nebo ne, bavilo mě to tak, že jsem vyběhnul až na parkoviště pod hradem. Na Polarech nezaokrouhlených 4,6km, tak v rauši vybíhám až přímo k vstupu do hradu. Tam už je to fakt krpál, ale stejně jsem běžel. Výhled od Trosek je dechberoucí. Tábor, Kumburk, Kozákov, Ješteď, Jizerky, Krkonoše. Sosám pozitivní energii z krajiny a čekám až se TF ustálí pod 200 :) Doteď to bylo skvělý.
Cesta zpátky byla po stejné trase. Při sestupu od hradu poznávám limity své pravé nohy, prudké pasáže musím opatrně jít, možná i trochu podvědomě noze nevěřím a pravé koleno šetřím.. Další 2km hlava plná pochybností že koleno asi pořád není 100%. Při dalším sestupu po skalách zase problémy, běh dolů je nepříjemný, navíc mi hovado prokouslo lýtko až na kost :) takže zase opatrný sestup a pak lesní pěšinou klus až domů. 10,5km, 270m nahoru i dolů, hodinka a čtvrt čistého času.
Pozorní čtenáři jistě mezi řádky objevili mojí nespokojenost se stavem pravého articulatio genus. Je to tak. 4 měsíce po operaci, po poctivé rehabilitaci, svaly mám zpět, možná i silnější než předtím, funguju bez omezení, až na běh. Ten mi nedělá úplně dobře. Nebolí mě to, ale prostě to není ono. Neumím to moc popsat, vypadá to na drobnou nestabilitu kolene. Protože medicína ještě běžně chrupavky neléčí a rád bych se do budoucna vyhnul náhradě kolenního kloubu, rozhodl jsem se do konce prázdnin pověsit běh na hřebík, oprášit BOSu míč a kardio honit pouze na kole a v bazénu. Na konci srpna testovací výběh, kontrola na ortopedii a podle stavu kolene další kroky (tj buď na Sněžku nebo do Berouna na sál :)). Takže další post až po prázdninách - možná o plastice křížového vazu.

No comments:

Post a Comment