27 September 2016

Věř a víra tvá (a TRX) tě uzdraví ...

Nebyl jsem tu tak dlouho, že jsem zapomněl heslo a málem už žádný další příspěvek nenapsal :-) login se nakonec podařil, o běhání to ale tentokrát opět nebude. Za léto jsem naběhal čistou nulu a z původního plánu jezdit hodně na kole a plavat zbyl pouze ten plán. Na kole jsem něco pojezdil občas do/z práce a plavání skončilo u toho, že jsme s kamarádem triatletem usnovali plán, že si zaplatíme trenéra. Tento záměr se však rovněž zatím nerealizoval.
S blížícím se koncem prázdnin na mě začaly doléhat obavy z kontroly na ortopedii. Koleno mě nijak neomezovalo, ale na plnou běžeckou zátěž jsem se ani neodvážil pomyslet. Věděl jsem jedno - že na plastiku vazu nechci. Měsíc berle a půl roku rehabilitace - komu by se chtělo. 5 týdnů před plánovanou kontrolou jsem tak začal lehce studovat anatomii dolních končetin a vytipoval svaly, které mi chybí a pomohly by celý kolenní kloub stabilizovat. Cvičební pomůcky bosu a nafukovací míč jsem doplnil o TRX. Popis instalace na náš železobetonový strop by vydal na celý jeden příspěvek :-) A začal jsem cvičit. Denně. Občas se mi tuze nechtělo, ale s dobrou motivací jde všechno a nejít na operaci se ukázalo být velmi dobrou motivací.

 Moji společníci v posledních týdnech

Výhodou TRX je strašně rychlý progres a tak jsem během těch 5 týdnů zavěšení na pásech cítil zlepšení téměř každý den. Týden před kontrolou testovací běh 2km bez potíží, po doběhu lehké brnění pod kolenem. Tři dny před kontrolou se mi nečekaně naskytla možnost konzultace s ortopedkou, zatahala mě za nohu a plastiku kategoricky vyloučila. To mě dost vyklidnilo a o víkendu jsme s Helíkem při pobytu v Krkonoších v rámci tradičního charitativního výšlapu na Sněžku i sem tam popobíhali. S kočárem jsme budili docela veselé reakce okolí :-) Trochu odbočka - maratonskou trasu na Sněžku letos vyhrála Míchaela Mertová a nahoru se dostala za neskutečných 3:52. Potkali jsme jí někde na 32km, v brutálním kopci z Výrovky a hopkala si lehce jak laňka.
No a pak přišlo pondělí 26.9. a den rozhodnutí. Ač objednán, na řadu jsem šel v 19:15 a po třech hodinách čekání v přeplněné chirurgicko/ortopedické čekárně mě bolel celý člověk. Vevnitř to šlo rychle, můj operatér s nohou zacvičil a konstatoval že koleno drží, s minimální nestabilitou, která zmizí s dalším posilováním svalů.  Hurá. Ještě jsem s ním probral běhání obecně. Jako každý s kým jsem během kolenní anabáze přišel do kontaktu (1x chirurg, 2x ortoped, 3x fyzioterapeutka) nezapomněl zmínit, že běhání obecně pro klouby zdravé není a že má na pohybový aparát značně destruktitvní vliv....Rozloučili jsme se optimisticky s tím, že žádné další kontroly netřeba a pokud se znovu uvidíme, bude to až si ten vaz utrhnu definitivně :-)
 Pro neznalé - zásadní je text "Zásuvka minimální" :-)

Tím tedy po roce šťastně končí příběh pravého kolene a začíná nový - zábavnější. A o čem bude? Budu se dál houpat na TRX. Pořídím si ojeté spinningové kolo a budu přes zimu honit kardio. Chtěl bych zkusit Trailovou závist. A 1/2 ironmana. A B7 ... ale nehrotím to, buď se to povede, nebo ne. Teď mám radost, že jsem ušetřil 1/2 roku aktivního života :-)


2 comments:

  1. Tak to jsou skvely zpravy! Obecne zastavam nazor, ze pokud se podari odvratit chirurgicky zakrok cvicenim [pomalym behem:)].. tak je to skvele.
    Drzim palce do dalsich cilu! 12:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky Honzo! chirurgovi jsem sice utekl z pod skalpelu, ale nějak mi utekla i bežecká morálka. snad se brzy objeví :-) taky držím palce do dalších cílů, i když si neumím představit jaké cíle může mít běžec co si dává Rondu levou zadní jako pohodový výklus :-) asi nějaké dost šílené cíle :-) Sparta? :-)

      Delete