17 January 2015

Úvodní úvodník

Na úvod stručně zavzpomínám, jak sem se k běhu vůbec dostal. Asi začnu přiznáním, že jsem běh vždycky neměl rád. Běhat za mičudou na fotbale to jo, na tenise taky, ale běžet jen tak se mi vůbec nezamlouvalo. Za změnu tohoto postoje vděčím pivu :-) a partičce lidí, která organizuje závod Pražská relativní desítka. Pro neznalé - závod na 10km, kde je možnost po každých 2,5km vypít jedno pivo, za které se odečítají 3 minuty z cílového času. Zohledňuje se rovnež váha běžce. Na tento závod jsem prvně vyrazil v roce 2009 bez jakéhokoliv tréninku, v prošoupaných botách Adidas, které byli vším jen né běžecké boty :) se 4mi pivy jsem dal desítku pod 70 minut, což zpětně hodnoceno není špatný výkon :) pití piva na rychlost mi totiž vůbec nejde a většinou na 4 piva během závodu potřebuju minimálně deset minut. Nejlepší výkon jsem si na P.R.D.u zaběhnul v roce 2013, kde jsem našlápnutý po 1/2 maratonu doběhl v čase 63 minut, po odečtení deseti minut za pití a s přihlédnutím k tomu, že jsem po 3tím pivu chvíli šel abych ho nevrátil zpátky, činí z tohoto výkonu můj osobák na 10km :) S PRDem jsem si vystačil až do roku 2012, až pak jsem začal koketovat s myšlenkou účastnit se dalších závodů. Po 10 km na Nike Runu jsem tak v březnu stál na startu pražského 1/2 maratonu, kde jsem sice těsně nesplnil cíl pod dvě hodiny, a od 17tého kilometru poprvé prožíval běžeckou krizi, bolest, překonávání sebe sama a následně nepopsatelnou radost a euforii v cíli. Závod to byl skvělý, a také zlomový v tom, že jsem hned v cíli věděl, že chci běžet maraton celý. V rámci přípravy jsem si dal první Terénní 1/2 maraton v Brdech a v květnu 2014 jsem tak za tónů Vltavy vybíhal na trať maratonu nevěda, co mě čeká. Trénoval jsem docela poctivě, trochu mě brzdilo lehké zranění, i tak jsem 4x zdolal v tréninku 30 a více kilometrů, ale maraton je maraton a 42km je prostě daleko. Prošel jsem si na trati vším co tam má být : startovní nadšení z atmosféry, euforie na 15km jak to krásně jde, nevídané bolesti na 28km v kyčli, které jsem prostě přeběhal, strašlivá krize kolem 33km při směru zpět do Holešovic, neustálé počítání v hlavě jaké je tempo a kolik bude výsledný čas, slézající nehet na 40km, finiš Pařížskou a cílová euforie. Kdo nezažil, nepochopí. Za zmínku stojí i fakt, že jsem byl asi jediný účastník který doběhl do cíle přejedený. Strach z hlaďáku a vytuhnutí byl velký, tak jsem se celý závod poctivě cpal :-) Díky maratonu jsem získal pověst běžce a tak i pozvání na skvělou akci a to charitativní Výběh na Sněžku. 26km s převýšením 1500metrů. Chytře jsem se připravil 2 dny před závodem 8mi pivními speciály na pivním festivalu, večer před závodem pak 4mi dalšími kousky. Na Sněžku už bohužel nevybíhají žádní zoufalci, tak jsem byl od prvních metrů na chvostu a byl smířen s posledním místem. Na 12km jsem před sebou zahlédl člověka podobného tempa jako jsem držel já a trvalo mi neskutečných 9km, než jsem ho seběhnul / došel. Chvíli jsme běželi spolu, povídali, až pod Sněžkou začal závodit a myslel že mi uteče. U polské boudy jsem mu nastoupil a neuvěřitelně bojovným a odhodlaným výkonem jsem ho na 2km a 200 výškových metrech trhnul o 3 minuty. Dokončil jsem předposlední! :-)
To byl zatím poslední velký závod. A další cíle??Letos bych rád běžel 1/2 maraton, maraton a zase Sněžku. Chtěl bych taky zkusit první kratší triatlon abych se zase o trochu přiblížil zatím vzdálenému cíli - 226km Ironmanovi.