Jarní výběh na Sněžku 2015

To zas byla akcička! Spousta zážitků, bolesti a radosti. Jak to probíhalo prozradí následující řádky. Z Prahy odjíždíme již v pátek v 16.30 a nabíráme směr Krkonoše a konkrétně záchytné parkoviště Strážné. Cesta je trochu delší, páteční dopravní situace nás zpomaluje, ale nakonec kolem sedmé parkujeme na určeném místě. Zatím je nás 8, ale celkově naše partička čítá 15 jedinců. Ostatní dorazí později, a tak nečekáme, skáčeme do shuttle transportéra a necháme se odvézt na chatu Matouš, do areálu Friesových bud. Všichni se těší na večeři a na pívo. Rychlé genderové rozdělení na pokoje, ještě si teda musíme povlíct postele, je chytrý udělat to hned a vyhnout se spánku zabalený pouze v povlaku na deku :-) Hotovo a rychle do hospody! V chatě Andula je minipivovar, takže trochu nebezpečí narušení předzávodní životosprávy. Moje menu je složeno z guláše se šesti + 4 piva Fries + 0,5l bezové limonády. Zábava je veselá, ale v půlnoci se zodpovědně odebíráme do hajan.

Ráno je pro nás běžce na 26km budíček ofiko v 6.45. Já ale celou noc spíš čumím než spím, asi 35x usínám a budím se, divná noc prostě a v 6.30 mě definitivně z postele vyhání střevní pohyby, 1:0 pro pivo Fries. Jdu kouknout ven, je asi 5 stupňů a fouká vichr jako kráva, tak na sebe beru dlouhý kalhoty a dvě funkční trika a do tašky, kterou si nechám poslat na Luční boudu, balím všechno ostatní, protože nahoře může asi i sněžit.

Jdeme na snídani a celé je to dost monotématické, mě a Kubu trápí bříško a pivo Fries, takže několikrát i odbíháme během snídaně :-) Po třech marných pokusech se smiřuju s tím, že to přijde až někde na trati :-)

Máme strašně moc času, odvoz na start jede až před devátou, tak krom střevních potíží řešíme i běhání obecně. 

Po devátý vystupujem na parkovišti ve Strážném, rychlá registrace, do modrýho pytle věci na převlečení, který pojedou na Luční boudu a procházka 2,5km na start. Na 26km je nás z naší party 5, jeden jede z Prahy až dnes a hrubě nestíhá, ostatní z party nahoru poběží kratší tratě nebo půjdou. Jdeme pomalinku k penzionu Kamenný mlýn, odkud se startuje. Se mnou běží : Dvě Zuzky - jedna maraton za 3:30, druhá běhá horský výzvy a podobný srandy. Pak Kuba - i bez tréninku skvělej běžec a teď dokonce i trochu trénoval! :-) Petr s desítkou kolem 42min. Na start s námi jde běžkyně a hlásí, že dala Perun skymarathon ... prostě se ukazuje, že sem už žádný hobík nezabloudí. Na startu se to hemží ambiciózními chrty, tak si pokorně stoupám na poslední místo a čekám na start. Malé vítězství je, že se mi klidní střeva a vypadá to, že problémy tohoto rázu na trase nepřijdou.

10:15 - Start!! tak to odbouchli a už to letí. Všichni vyrazili jak splašený, jsem okamžitě poslední! To si snad dělaj srandu?!? co to je za lidi? Nechci zase běžet 3 hodiny úplně sám! Akceptuju teda tempo, přidávám a dobíhám skupinu kde je i Kuba se Zuzkou, tempo mi pocitově přijde dost rychlý, ale GPS signál se mi nechytil a tepovkou se stresovat nehodlám, takže si na Polary dávám jen čas od startu a běžím hlava nehlava, nějak to dopadne.

2,5km - chytla se GPSka! potvrzeno - opravdu běžíme pod 6min / km kopec nekopec. V porovnání s tím co přijde je mírnej, ale pořád je to kopec. Odhadem tak 150 výškových metrů na 2,5km. Držím se ve skupině asi 6ti běžců, za mnou je chlapík s baťohem, pak zelený podkolenky, nařachaný chlapák v červenobílým dresu, dvě běžkyně středního věku a jeden Polák bílý bavlněný triko. Možná i někdo další, ale tyhle si pamatuju a budu si podle nich monitorovat, jestli jsem poslední nebo ne.

3km - profil trati se mění. Kopec se mění na krpál jako hovado. Trať si pamatuju z loňska a vím, že až do občerstvení na 7km to nebude lepší. V jedné pasáži měním běh za rychlou chůzi, je to zhruba stejně rychlý - 9min / km. Kubovo tempo už nedávám, tak běžím/jdu se Zuzkou a jednou běžkyní, říkejme jí sympatická mamina. Předbíhaj mě zelený podkolenky, takže za mnou zbývá jistojistě ještě 5 bežců. Podle toho jestli jdu nebo běžím se předháním se Zuzkou a maminou.

7km - občerstvení je stejně jako loni, na konci  prudkýho výběhu, výška asi 1100mnm, od startu jsme tak nabrali necelých 500 výškových metrů. Trochu zabírám a přibíhám před oběma holkama. Cpu do sebe banán, dva kelínky vody, dva ionťáku. Mamina hned valí dál, tak se moc nezdržuju a pokračuju v úsilí. Akorát na občerstvení dobíhá Polák a blíží se pan nařachaný a pán s baťohem. Naše 26km trasa tu odbočuje mimo asfaltku, a dál se běží po zpevněné cestě a traverzem kolem Liščí hory. Nejdřív prudce nahoru a dolů a potom cca 5 km mírně dolů, přes Černý potok k Lesní boudě. 

8km až 13km - Naše skupinka se trhá, mamina v čele, já se Zuzkou za ní. Pak za to ale beru a v mírném seběhu peláším 4:30min/km. Po kilometru dobíhám maminu a běžíme spolu, kecáme hlavně o běhu. Má dvě děti a je 8 měsíců po porodu! tak to je slušnej výkon, smekám pomyslný klobouk. Cesta krásně utíká, vůbec se nešetřím, je to jediný úsek kde se dá běžet, pak už to je jen nahoru. Dobíháme společně až k Lesní boudě, kde loni bylo občerstvení. Letos nic :-( to je blbý, docela bych se napil.

14km - začíná stoupání na Liščí horu. asi 300m nahoru na 3km. loučím se s maminou, ona kopce běhá, to já už nemůžu. snažím se aspoň rychle jít. Když kopec aspoň trochu povolí, snažím se rozběhnout, ale levé lýtko hned vysílá důrazný signál, že pokud toho hned nenechám, odmění mě křečí.

15km - signály z lýtka nabírají zcela jiných rozměrů. při každém větším záběru z levé nohy se mi sval stáhne do stavu "těsně před obrovskou křečí" a hned zase povolí. Aspoň že počasí je zatím vlídné, je docela teplo a neprší.

16km - za mnou nikdo, přede mnou nikdo. Sám ale nejsem. Křeč do levého lýtka a levého zadního stehenní svalu je tu se mnou. Pořád nekousla naplno, ale "natahuje" téměř každý krok. Jestli kousne, jsem v prdeli :-)  Společně zdoláváme vrchol Liščí hory.

17km - začíná seběh z Lišky dolů k chatě Na Rozcestí. V mém případě je to ale pajdavý pohyb retarda. Našel jsem způsob jak běžet a minimalizovat riziko křeče. Tak "běžím". Tempo tak 6:30. Asi jsem magor, ale i když už dvě hodiny dřu na hraně svých možností, jsem v křečích a svaly se koupou v kyselině mléčné, zažívám tu zvláštní mix pocitů spokojenosti, svobody a štěstí. Asi pověstná běžecká euforie.

18km - 12:20 - Dobíhá a předbíhá mě Zuzka. Už ale vidím občerstvení! Mává mi Helča, která tu čeká na start 8,5km varianty výběhu, který je v 12.30. Jsou tu i ostatní z party, celkem od nás 5 běžců. Už z dálky křičím na hodné lidi na občerstvovačce, že potřebuju magnésko. Mají poslední. Rvu ho do sebe, piju všechno, jím všechno. Přibíhá Polák. Zuzka na mě čeká a společně vyrážíme.

20km - začínáme se míchat s běžci na 19km variantu, Na Rozcestí se všechny trasy spojily. Klopýtám za Zuzkou, křeče jsou na chvíli zažehnány. Dostáváme se na Výrovku, kde Zuzce říkám ať běží sama, že její tempo nedávám. Čeká mě kolmá stěna od Výrovky k Památníku obětem hor. Jdu svižně, obyčejné turisty předcházím, čučí a nechápou, proč to děláme. Já jim to vysvětlovat nebudu :-) Funím, skučím, občas poskočím, to když se křeč připomene. V půlce kopce mě předchází nejlepší z 8,5km závodu. Když vidím Sněžku na obzoru hlavou mi letí jediná otázka "jak se tam mám ku*va dostat, když mě dělá potíže každý krok?" Čas strašně letí, pod tři už je dávno mimo hru, pod 3:15 nejspíš taky. Vzhledem k stavu chci ale hlavně dokončit a dokázat si, že to dokážu :-) A osobák by to měl být stopro. Ad počasí -  kolem je spousta sněhu a občas dost nepříjemně foukne, dvě propocené vrstvy nehřejou ideálně.

21km - seběh k Luční boudě. Předbíhá mě Helík a hned za ní Káďa. Běžej rychle jak vítr, závidím jim schopnost normálně se pohybovat. Jsem na Helenku pyšnej, jak jí to krásně běhá. Zapnu svůj postižený motor na vyšší obrátky a ... dobíhá mě Polák. Chvíli se bavíme anglicky, přejeme si hodně štěstí, plácneme rukou a utíká mi. Za chvíli jsem už na Luční. Z tašky si beru jen bundu proti větru, piju další Magneslife a zase jím banány a piju. Poslední 4km.

22 až 24km -  letos změna, z Luční se běží polským chodníkem. Je to sice delší, ale o to horší cesta. Cesta je z kamenů, každý je jinak vysoký a má jiný sklon, moje nohy tohle fakt už nedávaj. Při každým škobrtnutí mě navíc zachvátí náznak křeče, ve svalech mi permanetně škube. Je to dlouhý, náročný, asi nejhorší úsek na trati. Všude překážej turisti, nemají pochopení pro můj stav. Občas do někoho i lehce strčím, to když mi zaberou hladkou písečnou část cesty. Zpětně se omlouvám, ale už nemám sílu uhýbat :-) Kousek od polský boudy se musím chytit zábradlí a zastavit, do zadního stehna mě chytá lehká křeč. Najednou někdo zezadu křičí "nevzdávej to!", je to běžkyně co jde taky 26km trasu. Tak jí poslechnu. Chvíli je to po rovině, tak se rozbíhám a už je mi všechno jedno, jsem odhodlán se jí nepustit a vyplazit se nahoru i v křečích.

24 až 25,9km - poslední část, výstup delší "vrcholovkou" na Sněžku. změna mindsetu pomohla, náznaky křečí jsou pryč. Spoluběžkyně přechází do chůze, já taky. Po 100 metrech mi to přijde pomalý, tak jí předcházím, na Polarech přepínám na zobrazení nadmořský výšky, kde svítí 1422m. Takže 180 vertikálních metrů. Jdu jak stroj, nekoukám vlevo vpravo, jen se soustředím na cestu abych nezakopnul. Předcházíme spousty lidí, pořád slyším jak se mě spoluzávodnice drží a táhnu jí nahoru. Už jen 100 výškových metrů, trochu se mi motá hlava ale jdu pořád, 80metrů potkávám Kubu a Zuzky, jak už jdou dolů. 40metrů, poslední zatáčka, poryv větru, který mě málem srazí do Obřího dolu, 20metrů ... 10 ... 

26km - Cíl!! Snažím se rozběhnout ale křeč opět ukazuje kdo je tu pánem, tak pokorně docupitám do cíle osvědčeným stylem. Jsem tam! Za tři hodiny a 25 minut jsem po roce opět zdolal Sněžku! (pořadí nevím, výsledky ještě nejsou, ale poslední jsem nebyl - časem doplním)*

Sestup - nahoře je zima, fučí, Helča na mě čeká a zrovna když přicházím tak loví kešku :-) Dostávám pusu, pomáhá mi do pláštěnky a jdeme hned dolů. Po cestě dolů se konečně taky můžu rozhlídnout. Při sightseeingu nešikovně zakopávám a je to konečně tady, křeč, ta mrcha, která se celý den snažila a vyčkávala, se dočkala! Chytá mě do levýho lýtka a bolí to jak čert, okamžitě padám na krovky a prosím Helču o první pomoc. Bolí to dlouho, sval se nedaří protáhnout. Kolem chodí lidi a mají docela vyděšené pohledy :-) Po 5ti minutách je bolest konečně pryč. Opatrně s Helčou scházíme dolů a jdeme až na Luční, kde si dáme zasloužený borůvkový koláč a Paroháče.

Závěr - Bylo to skvělý! Po sportovní i společenské stránce. Samotný závod je neporovnatelně zábavnější než třeba PIM, už nechci nikdy běhat po rovině na silnici :-) Gratuluju Helence k druhému místu v kategorii žen v závodě na 8,5km, nahoru se dostala za 59minut, je prostě nejlepší. Děkuju organizátorům za tenhle nápad a možnost zkusit si vyběhnout na Sněžku. Děkuju partičce prima lidí co se do tohohle dobrodružství pustila s námi a za rok se uvidíme při výběhu na Sněžku!

Předstartovní nervozitu zaháníme s Kubou pozorováním okolí ... :-)

START! ta modrá čepice vzadu, co zaspala start a loví GPS, jsem já ...

Hned po startu na chvostu .. za mnou ještě ruka a kšilt :)

Klopýtám za Zuzkou na 18km ..

Helenka se chystá ke startu 8,5km ... v popředí polák co mě za chvíli seběhne

Tady jí máme ...

Ale je tady krásně ...jojo, tady jo!

* podle oficiálních výsledků jsem dokončil na 25tém místě z 28mi chlapů v čase 3:24:49. jednoho ale nepočítám, vybíhal se zpožděním 45ti minut. Takže loni předposlední, letos předpředposlední! meziroční zlepšení o 10 minut, trať byla letos navíc delší o 400m.

PRD 2015

Týden po maratonu mě čekal hned další závod a to neméně prestižní - Pražská relativní desítka! Těšil jsem se jak malej kluk, konečně závod na pohodu, žádný stresy s časem, žádný x kilometrový utrpení. Pro ty kdo neví, jedná se o běh na 10km s možností vypít každé 2,5km jedno pivo. Měří se čas absolutní a relativní, kdy do hry vstupují časové bonusy za pivo, váha a věk. Letošní ročník přilákal početnou skupinu mých přátel. Hlavním tahákem pro diváky měl být souboj David vs Jirka, kteří se vsadili o sud piva za každých pět minut rozdílu mezi nimi. Dál běžela moje Helča, maratonec Luťák, střevními problémy zasažený Tom a v pyžamu oděný Křéňa. Na místo jsme vyrazili s dostatečným předstihem a tak parkování u Hvězdy proběhlo hladce a při registraci mi bylo přiděleno číslo 23. Hned potom zjišťuju, že pivem závodu jsou letos Svijany, což mi tedy rozhodně nevadí :-) Následně mezi závodníky objevujeme Petra Pechka, takže o vítězi je asi rozhodnuto předem. Pak už jde všechno rychle, nejdřív závody pro děti na jedno resp. dvě kola před letohrádkem Hvězda, strhující show mažoretek :-) a už je tu start hlavního závodu!!

Šikujeme se spíš do zadních řad. Hned po vyběhnutí zjišťuju, že tempo je na pivní závod dost rychlý, favoriti mizí tempem 3 min na km, naše skupina běží kolem 5min / km. Běžím podle plánu s Helčou, celý kolo se ujišťujeme v tom, že je to přepálený, ale nezpomalujeme. Tempo cca 5:10min / km. Trať má výhodu v tom, že po 1km je otočka a člověk pak vidí všechny závodníky za/před sebou. Luťáka tak po 1km vidíme už s velkým náskokem, navíc i v pití je to silný jedinec, tak je jasný že toho nedoběhneme. Jirka je kousek za námi, David volí klidnější start a kontroluje pozice ze zadních řad :-) o TOMovi s Křéňou nějak nemám přehled, jsou asi kousek před námi.

První kolo pomalu končí a mě čeká první pivní zastávka. Helča se odpojuje, loučím se s ní s tím, že má rozběhnuto na 10km kolem 50ti minut. Plán že bych jí po vypití piva doběhnul sice mám, ale je nesmyslný. Zastavuju, beru první Svijany a tradičně se trápím. Z plného běhu se mi nepije nejlíp, trávím u piva víc než dvě minuty. Za chvíli přibíhá Jirka a pije narozdíl ode mě dost schopně, takže pivní zastávku opouštíme spolu. Běžíme chvíli spolu, pak nasazuju zas trochu rychlejší tempo a jdu sám. Helča je daleko, to nemám šanci seběhnout. V tomto kole se nic neděje, běží se zatím parádně, na otočce vidím, že Jirka je kousek za mnou. David stále hlídá pozice na chvostu a chystá se k útoku v druhé půli závodu :) Před druhým pivem dobíhám Křénu a jdeme spolu do pitstopu. Zase se strašně trápím, piva jsou poctivě natočený, a je tu stejný scénář, piju víc než dvě minuty, přibíhá Jirka, kope do sebe půlitr a vybíháme společně :) Vykrkat na rovince před Hvězdou a zase upaluju dál. Čas po 2hém pivu je 29:25, takže luxusní náskok na desítku pod hodinu i s pivama. Zase trochu cukám Jirkovi, předbíhám i Toma, který se děsí, že už ho beru o kolo :) běžím dál, vidím Luťku už daleko vepředu a taky Davida už daleko vzadu. Kolem 6,5km mě předbíhá Petr Pechek o kolo. Letí jak vítr. Za ním další běžci, s jednou dvojicí zkouším běžet ale nedá se to udržet ani 100 metrů :)

Třetí pivo je tu a je to jak jinak - trápení. Jen minutu mi trvá než se rozdejchám a zklidním tak, abych se mohl poprvé napít. Přibíhá Jirka, to mě motivuje a leju to do sebe hlava nehlava, možná nejrychlejší pivo ale stejně přes dvě minuty. Krkám a je mi všelijak, nějaká slečna co běží bez piv se dost vyděsí když slyší zvuky co vydávám. Hlásím Jirkovi že máme pohodlný náskok na 10km pod hodinu a že teď už se není na co šetřit, ať to napálí. Předbíhám dost lidí a po otočce poslední km tlačím tempo až k 4min/km. Asi 500m před pivem dobíhám Křéňu, chytne se mě a k poslednímu pivu tak dobíháme spolu. Tohle pivo je nejhorší, tělo už viditelně odmítá další půlitr. Nakonec se nějak rozpíjím a - jak jinak - už je tu Jirka. I on se tady začíná trápit, evidentně ani jemu už čtvrté nechutná. Nakonec to tak nějak dopíjíme a čeká nás posledních 200metrů do cíle. Vidím v cílové rovince dva běžce, tak jdu do finiše a ještě je oba předbíhám. V cíli jsem za 57:55, běžecky výborný a bez piv by to asi pod 50 dalo. O rekordech tenhle závod ale není :) V cíli mi Helča hlásí že šla někde kolem 52 minut, nakonec ofiko 51:21, krásnej výkon. Luťák v relativu 24tej, taky super. Po vydýchání vyhlížíme Davida a dobíháme s ním zbytek závodu, bereme si další pivo a tak to pokračuje celý den, kdy jich v rámci oslav tohoto závodu a krásného dne vypijeme ještě několik. Nakonec jsme vyhráli všichni, protože se to povedlo a byl to parádní den! Díky všem za účast, divákům za perfektní fandění a za rok zase na PRDu! :-)

PIM 2015

A je to za mnou! Maratónská vzdálenost zdolána, pod 4 hodiny se to nepovedlo a výzva tedy nesplněna, přesto převládá nadšení a velká spokojenost. Zkusím sepsat celý den reportážním způsobem.

Neděle 3.5.2015

4.30 ráno, 4 a půl hodiny do startu - budím se po 6ti hodinách spánku, zcela svěží a je jasný, že spát už se nebude. v hlavě si ještě jednou probírám taktiku, zkusím to uviset s vodiči na 4 ale kdo ví jak to bude, 1/2 maraton mi ukázal že nejsem závodní typ :)

6:00 - vstávám, vařím vločky s banánem a čumím na nějakou hudební stanici. během snídaně dvakrát odbíhám na WC a plním tak jednu ze základních předzávodních povinností :)

7:00 - lepím bradavky, bílou vazelínou nešetřím a mažu všechny problémové partie.

7:30 - řídím vozítko směr Pankrác, kde mám sraz se spoluběžcem. na rádiu 1 hrají posílají song pro všechny maratonce "Hey boy, hey girl", dostávám se do běžecké nahecované nálady

8:00 - dorážíme MHD na Václavák, ukládáme věci do šaten, stojíme fronty na toi toi a šup směr Staromák

8:45 - fronty na toi toi poblíž startu jsou brutální. zkoušíme jestli to stihneme vystát, ale bez šance a v 8:55 jdeme do koridoru. Potkávám Zuzanku, má sice koridor K ale reálně má na 3.30 (nakonec 3.34) a tak jde hodně dopředu, Šába se taky odpojuje, tak jsem v tom sám, stoupám si k vodičům na 4:00.

9:00 - Start! hraje Vltava, je to zase moc pěkná chvíle. zatím se pomalu jde, nechávám vodiče trochu napřed a rozbíhám se až kousek od ofiko startovní brány, v čase 7:30.

1km - fakt nejsem závodní typ - TF mi zas letí hned ke 150, přitom běžím na pohodu. asi startovní nervy. Daří se mi to ale korigovat a nad 160 zatím nelezu. Hned na prvním km vidím v protisměru čelo závodu - keňani už jsou fuč a směřují do Holešovic, ale vidím českou elitu - Pechek, Orálek a další. Běží neskutečně. 

2km - Malostranké náměstí, Karlův most, krásný počasí, běžecká idyla. TF mi poskakuje nad 160, ale co se dá dělat, dlažba mi nedělá dobře. Rozhoduju se držet TF do 170 a cokoliv pod neřešit. Řídím se dechem a mám pocit že bych mohl zvesela konverzovat.

3km - Chce se mi nehorázně na malou!! plný močák strašně ruší běh a tuším že tohle nevydržím. Vodič 4:00 je na dohled, nechci ztrácet čas močením, taky už bych ho nemusel doběhnout ...

4km - Musím na záchod, sakra! zastavuju, skáču do křoví, zřejmě jsem překročil biologickou kapacitu močového měchýře, protože tam stojím snad minutu a půl. vracím se na silnici, vodiči jsou v trapu.

5km - čas 29:29, pomalý. čůrpauza je znát. Jeden vodič na 4 (jsou celkem tři) naštěstí běží pomaleji a tak ho občas záhlednu. Je ale daleko. Rozhoduju se, že ho před 15km dorazím.

8km - Libeňák je za mnou a běží se mi parádně. vodiče určitě sbíhám. TF lítá nad 170 ale stále neřeším, pokud pacemakery nedoženu teď tak už nikdy. Jinak spíš předbíhám, a kolem klasika z 1/2 maratonu - většina pochodujících jsou štafetáři.

10km - 57:06, super. Vodič má na mě asi 45 vteřin. Na občerstvení vidím jak se vlajka třepe kousek ode mě a blížím se ale přecházím taky do chůze, lupnu jeden carbonex a piju vodu a iont. Než to spořádám, vodič mizí.

12km - prolítnul jsem Těšnovský tunel a nábřeží je za mnou. není to tak hroznej úsek, jen zase ty proklatý kočičí hlavy! mám ale sílu a obrazně řečeno letím, TF stabilní v rozmezí 170-175.

13km - jsem zpátky na Staromáku, slyším komentátora Daniela Stacha jak hodnotí že hranice 4 hodiny je bájná, psychologická a kdesi cosi. dav mě vyplivne u pravého kraje a najednou si s Danem plácám rukou, no tak to je slavná chvilka s celebritou.

15km - dobíhám vodiče na 4:00! bylo na čase, poslední km jsem šel tempem kolem 5min/km a poslední pětka byla v průměru za 5:27min / km. zpomaluju na 5:41 který vodič celkem drží, srážím TF pod 170 a běžím v klidu hned vedle polského vodiče.

19km - Nuselská smyčka, docela nehezký úsek, zvládám to ale parádně. odpočívám v okoli vodičů a začínám si věřit na čas pod 4. plán je jasný. poběžím s nima do 21km, pak jim uteču.

20km - velké občerstvení, carbonex, voda, iont, houbičky s vodou na hlavu a jednu za krk.dál už to nebudu psát, ale všechny občerstvovačky / osvěžovny procházím a všude poctivě piju, někde víc, někde míň. Na 20km se setkávají dva vodiči na 4:00 a já vybíhám před nimi!!! vypadá to dobře, plánuje že na 25km dorazím toho nejrychlejšího a dám to! pojď! čas 1:52.

21km - půlmaraton za 1:59:13. osobní rekord v rámci maratonu, proč ne!?! Otáčíme v Podolí a vracíme se do centra a čeká nás Smíchov.

23km - vodič hlásí náskok 35 vteřin! další osvěžení tak jen prochází a já mu dost mizím.

25km - jsme na druhé straně řeky, čeká mě neoblíbený úsek. Čas 2:21. doteď jsem ani jednou nemyslel na to, kolik už jsem odběhnul a kolik zbývá. teď poprvé. začíná to malilinko bolet.

26km - už je za mnou jen jeden vodič na 4:00. druhý se kolem mě mihnul a mizí. pomalu, ale jistě. pořád ale mám 50vteřin náskok! 

28km - otáčíme zase zpět do centra a Holešovic. mám první krizi. vyhlížím 30km, kde chci zasadit magneslife. táhne mě vnitřní stehenní sval a křeče si dovolit nemůžu.

29km - kurvadrát, krize je to pořádná! doráží mě 4kový vodič a bere mi všechny iluze. hlásí ztrátu 5 vteřin na Maraton za 4 hodiny a zrychluje. Nemám šanci! zdrhá mi rychlostí metr na 5ti metrech. 

30km - Magneslife! banány, pomeranč, voda, iont a běžím dál. čas 2:50. pořád dobrý.

32km - po přeběhu Mostu Legií už pacemakery nevidím a je jasné, že pod 4 to nebude. Je mi to ale jedno. Během chvíle se mi priority přerovnaly a chci hlavně přežít.

33km - to byl km který měřil snad 2 míle. jsem v pořádném pekle, tempo leze nad 6min / km, TF naopak klesá pod 165. nohy už nejdou. ZAKAZUJU si zastavit až do cíle! prostě musím.

35km - zase ty Holešovice! já tam nechci! jak sem ze začátku kilometry neřešil, teď vyhlížím každou ceduli po cestě k cíli. je to hrozný. kolem už lidi houfně chodí, to já nesmím! nepovolím! chci pod 4:10!

37km - tady končí veškerá legrace! do cíle daleko. svaly zas tak nebolí, ale tělo už prostě nechce! chci se někam schovat, přeskočit Vltavu, už být v cíli. přepočítávám tempo a nutím se do běhu, pořád běžím, pořád spíš předbíhám.

38 a 39km - očistec. přecházím na totálně úsporný styl běhu, šoupu nohy 1cm nad zemí v pekelné frekvenci. Tempo je lehce pod 7min / km.

40km - Au! do pravého trapézového svalu a ramene se zakusuje úporná bolest. nevím proč. má to ale výhodu, soustředím se jen na bolest ramene a ostatní utrpení tak nějak mizí. čas 3:57.

41km - moje Helenka mi fandí u trati. mávám na ní, mám z toho pékné bežecké video. O běhu se ale už mluvit nedá. Fandění mi ale dodalo sílu a vyběhl jsem kopec z Těšnovského tunelu! teď už nezastavím! já to doběhnu. cíl měním pod 4:12 a tedy tempo rychlejší než 6min/km, které jsem v lednu neudržel ani 10km.

700m do cíle - dobíhám Šábu! trápí se, běžel pod 4, ale křeče od 35km mu závod neulehčují. běžíme chvíli spolu, ale zase má křeč a tak jdu do finiše sám.

Pařížská, 42,195km, CÍL: Je to tady! já to dokázal, překonal jsem sám sebe, uběhl jsem to a nechodil! Letím k cíli, najednou se běží krásně, poslední km je kolem 6ti minut, čas v cíli 4:11:41!! pod 4 to není, ale zlepšení 34 minut proti loňsku je pro mě dostatečnou satisfakcí.

Zůstaly mi všechny nehty, vážné následky žádné, akorát dost toporně chodím :-)

A to je vše. Na závěr děkuji Helence, že se mnou v přípravném období měla trpělivost! a taky dík všem kdo to tu četli a fandili mi. Další plány rozepíšu příště.