Jarní výběh na Sněžku 2015

To zas byla akcička! Spousta zážitků, bolesti a radosti. Jak to probíhalo prozradí následující řádky. Z Prahy odjíždíme již v pátek v 16.30 a nabíráme směr Krkonoše a konkrétně záchytné parkoviště Strážné. Cesta je trochu delší, páteční dopravní situace nás zpomaluje, ale nakonec kolem sedmé parkujeme na určeném místě. Zatím je nás 8, ale celkově naše partička čítá 15 jedinců. Ostatní dorazí později, a tak nečekáme, skáčeme do shuttle transportéra a necháme se odvézt na chatu Matouš, do areálu Friesových bud. Všichni se těší na večeři a na pívo. Rychlé genderové rozdělení na pokoje, ještě si teda musíme povlíct postele, je chytrý udělat to hned a vyhnout se spánku zabalený pouze v povlaku na deku :-) Hotovo a rychle do hospody! V chatě Andula je minipivovar, takže trochu nebezpečí narušení předzávodní životosprávy. Moje menu je složeno z guláše se šesti + 4 piva Fries + 0,5l bezové limonády. Zábava je veselá, ale v půlnoci se zodpovědně odebíráme do hajan.

Ráno je pro nás běžce na 26km budíček ofiko v 6.45. Já ale celou noc spíš čumím než spím, asi 35x usínám a budím se, divná noc prostě a v 6.30 mě definitivně z postele vyhání střevní pohyby, 1:0 pro pivo Fries. Jdu kouknout ven, je asi 5 stupňů a fouká vichr jako kráva, tak na sebe beru dlouhý kalhoty a dvě funkční trika a do tašky, kterou si nechám poslat na Luční boudu, balím všechno ostatní, protože nahoře může asi i sněžit.

Jdeme na snídani a celé je to dost monotématické, mě a Kubu trápí bříško a pivo Fries, takže několikrát i odbíháme během snídaně :-) Po třech marných pokusech se smiřuju s tím, že to přijde až někde na trati :-)

Máme strašně moc času, odvoz na start jede až před devátou, tak krom střevních potíží řešíme i běhání obecně. 

Po devátý vystupujem na parkovišti ve Strážném, rychlá registrace, do modrýho pytle věci na převlečení, který pojedou na Luční boudu a procházka 2,5km na start. Na 26km je nás z naší party 5, jeden jede z Prahy až dnes a hrubě nestíhá, ostatní z party nahoru poběží kratší tratě nebo půjdou. Jdeme pomalinku k penzionu Kamenný mlýn, odkud se startuje. Se mnou běží : Dvě Zuzky - jedna maraton za 3:30, druhá běhá horský výzvy a podobný srandy. Pak Kuba - i bez tréninku skvělej běžec a teď dokonce i trochu trénoval! :-) Petr s desítkou kolem 42min. Na start s námi jde běžkyně a hlásí, že dala Perun skymarathon ... prostě se ukazuje, že sem už žádný hobík nezabloudí. Na startu se to hemží ambiciózními chrty, tak si pokorně stoupám na poslední místo a čekám na start. Malé vítězství je, že se mi klidní střeva a vypadá to, že problémy tohoto rázu na trase nepřijdou.

10:15 - Start!! tak to odbouchli a už to letí. Všichni vyrazili jak splašený, jsem okamžitě poslední! To si snad dělaj srandu?!? co to je za lidi? Nechci zase běžet 3 hodiny úplně sám! Akceptuju teda tempo, přidávám a dobíhám skupinu kde je i Kuba se Zuzkou, tempo mi pocitově přijde dost rychlý, ale GPS signál se mi nechytil a tepovkou se stresovat nehodlám, takže si na Polary dávám jen čas od startu a běžím hlava nehlava, nějak to dopadne.

2,5km - chytla se GPSka! potvrzeno - opravdu běžíme pod 6min / km kopec nekopec. V porovnání s tím co přijde je mírnej, ale pořád je to kopec. Odhadem tak 150 výškových metrů na 2,5km. Držím se ve skupině asi 6ti běžců, za mnou je chlapík s baťohem, pak zelený podkolenky, nařachaný chlapák v červenobílým dresu, dvě běžkyně středního věku a jeden Polák bílý bavlněný triko. Možná i někdo další, ale tyhle si pamatuju a budu si podle nich monitorovat, jestli jsem poslední nebo ne.

3km - profil trati se mění. Kopec se mění na krpál jako hovado. Trať si pamatuju z loňska a vím, že až do občerstvení na 7km to nebude lepší. V jedné pasáži měním běh za rychlou chůzi, je to zhruba stejně rychlý - 9min / km. Kubovo tempo už nedávám, tak běžím/jdu se Zuzkou a jednou běžkyní, říkejme jí sympatická mamina. Předbíhaj mě zelený podkolenky, takže za mnou zbývá jistojistě ještě 5 bežců. Podle toho jestli jdu nebo běžím se předháním se Zuzkou a maminou.

7km - občerstvení je stejně jako loni, na konci  prudkýho výběhu, výška asi 1100mnm, od startu jsme tak nabrali necelých 500 výškových metrů. Trochu zabírám a přibíhám před oběma holkama. Cpu do sebe banán, dva kelínky vody, dva ionťáku. Mamina hned valí dál, tak se moc nezdržuju a pokračuju v úsilí. Akorát na občerstvení dobíhá Polák a blíží se pan nařachaný a pán s baťohem. Naše 26km trasa tu odbočuje mimo asfaltku, a dál se běží po zpevněné cestě a traverzem kolem Liščí hory. Nejdřív prudce nahoru a dolů a potom cca 5 km mírně dolů, přes Černý potok k Lesní boudě. 

8km až 13km - Naše skupinka se trhá, mamina v čele, já se Zuzkou za ní. Pak za to ale beru a v mírném seběhu peláším 4:30min/km. Po kilometru dobíhám maminu a běžíme spolu, kecáme hlavně o běhu. Má dvě děti a je 8 měsíců po porodu! tak to je slušnej výkon, smekám pomyslný klobouk. Cesta krásně utíká, vůbec se nešetřím, je to jediný úsek kde se dá běžet, pak už to je jen nahoru. Dobíháme společně až k Lesní boudě, kde loni bylo občerstvení. Letos nic :-( to je blbý, docela bych se napil.

14km - začíná stoupání na Liščí horu. asi 300m nahoru na 3km. loučím se s maminou, ona kopce běhá, to já už nemůžu. snažím se aspoň rychle jít. Když kopec aspoň trochu povolí, snažím se rozběhnout, ale levé lýtko hned vysílá důrazný signál, že pokud toho hned nenechám, odmění mě křečí.

15km - signály z lýtka nabírají zcela jiných rozměrů. při každém větším záběru z levé nohy se mi sval stáhne do stavu "těsně před obrovskou křečí" a hned zase povolí. Aspoň že počasí je zatím vlídné, je docela teplo a neprší.

16km - za mnou nikdo, přede mnou nikdo. Sám ale nejsem. Křeč do levého lýtka a levého zadního stehenní svalu je tu se mnou. Pořád nekousla naplno, ale "natahuje" téměř každý krok. Jestli kousne, jsem v prdeli :-)  Společně zdoláváme vrchol Liščí hory.

17km - začíná seběh z Lišky dolů k chatě Na Rozcestí. V mém případě je to ale pajdavý pohyb retarda. Našel jsem způsob jak běžet a minimalizovat riziko křeče. Tak "běžím". Tempo tak 6:30. Asi jsem magor, ale i když už dvě hodiny dřu na hraně svých možností, jsem v křečích a svaly se koupou v kyselině mléčné, zažívám tu zvláštní mix pocitů spokojenosti, svobody a štěstí. Asi pověstná běžecká euforie.

18km - 12:20 - Dobíhá a předbíhá mě Zuzka. Už ale vidím občerstvení! Mává mi Helča, která tu čeká na start 8,5km varianty výběhu, který je v 12.30. Jsou tu i ostatní z party, celkem od nás 5 běžců. Už z dálky křičím na hodné lidi na občerstvovačce, že potřebuju magnésko. Mají poslední. Rvu ho do sebe, piju všechno, jím všechno. Přibíhá Polák. Zuzka na mě čeká a společně vyrážíme.

20km - začínáme se míchat s běžci na 19km variantu, Na Rozcestí se všechny trasy spojily. Klopýtám za Zuzkou, křeče jsou na chvíli zažehnány. Dostáváme se na Výrovku, kde Zuzce říkám ať běží sama, že její tempo nedávám. Čeká mě kolmá stěna od Výrovky k Památníku obětem hor. Jdu svižně, obyčejné turisty předcházím, čučí a nechápou, proč to děláme. Já jim to vysvětlovat nebudu :-) Funím, skučím, občas poskočím, to když se křeč připomene. V půlce kopce mě předchází nejlepší z 8,5km závodu. Když vidím Sněžku na obzoru hlavou mi letí jediná otázka "jak se tam mám ku*va dostat, když mě dělá potíže každý krok?" Čas strašně letí, pod tři už je dávno mimo hru, pod 3:15 nejspíš taky. Vzhledem k stavu chci ale hlavně dokončit a dokázat si, že to dokážu :-) A osobák by to měl být stopro. Ad počasí -  kolem je spousta sněhu a občas dost nepříjemně foukne, dvě propocené vrstvy nehřejou ideálně.

21km - seběh k Luční boudě. Předbíhá mě Helík a hned za ní Káďa. Běžej rychle jak vítr, závidím jim schopnost normálně se pohybovat. Jsem na Helenku pyšnej, jak jí to krásně běhá. Zapnu svůj postižený motor na vyšší obrátky a ... dobíhá mě Polák. Chvíli se bavíme anglicky, přejeme si hodně štěstí, plácneme rukou a utíká mi. Za chvíli jsem už na Luční. Z tašky si beru jen bundu proti větru, piju další Magneslife a zase jím banány a piju. Poslední 4km.

22 až 24km -  letos změna, z Luční se běží polským chodníkem. Je to sice delší, ale o to horší cesta. Cesta je z kamenů, každý je jinak vysoký a má jiný sklon, moje nohy tohle fakt už nedávaj. Při každým škobrtnutí mě navíc zachvátí náznak křeče, ve svalech mi permanetně škube. Je to dlouhý, náročný, asi nejhorší úsek na trati. Všude překážej turisti, nemají pochopení pro můj stav. Občas do někoho i lehce strčím, to když mi zaberou hladkou písečnou část cesty. Zpětně se omlouvám, ale už nemám sílu uhýbat :-) Kousek od polský boudy se musím chytit zábradlí a zastavit, do zadního stehna mě chytá lehká křeč. Najednou někdo zezadu křičí "nevzdávej to!", je to běžkyně co jde taky 26km trasu. Tak jí poslechnu. Chvíli je to po rovině, tak se rozbíhám a už je mi všechno jedno, jsem odhodlán se jí nepustit a vyplazit se nahoru i v křečích.

24 až 25,9km - poslední část, výstup delší "vrcholovkou" na Sněžku. změna mindsetu pomohla, náznaky křečí jsou pryč. Spoluběžkyně přechází do chůze, já taky. Po 100 metrech mi to přijde pomalý, tak jí předcházím, na Polarech přepínám na zobrazení nadmořský výšky, kde svítí 1422m. Takže 180 vertikálních metrů. Jdu jak stroj, nekoukám vlevo vpravo, jen se soustředím na cestu abych nezakopnul. Předcházíme spousty lidí, pořád slyším jak se mě spoluzávodnice drží a táhnu jí nahoru. Už jen 100 výškových metrů, trochu se mi motá hlava ale jdu pořád, 80metrů potkávám Kubu a Zuzky, jak už jdou dolů. 40metrů, poslední zatáčka, poryv větru, který mě málem srazí do Obřího dolu, 20metrů ... 10 ... 

26km - Cíl!! Snažím se rozběhnout ale křeč opět ukazuje kdo je tu pánem, tak pokorně docupitám do cíle osvědčeným stylem. Jsem tam! Za tři hodiny a 25 minut jsem po roce opět zdolal Sněžku! (pořadí nevím, výsledky ještě nejsou, ale poslední jsem nebyl - časem doplním)*

Sestup - nahoře je zima, fučí, Helča na mě čeká a zrovna když přicházím tak loví kešku :-) Dostávám pusu, pomáhá mi do pláštěnky a jdeme hned dolů. Po cestě dolů se konečně taky můžu rozhlídnout. Při sightseeingu nešikovně zakopávám a je to konečně tady, křeč, ta mrcha, která se celý den snažila a vyčkávala, se dočkala! Chytá mě do levýho lýtka a bolí to jak čert, okamžitě padám na krovky a prosím Helču o první pomoc. Bolí to dlouho, sval se nedaří protáhnout. Kolem chodí lidi a mají docela vyděšené pohledy :-) Po 5ti minutách je bolest konečně pryč. Opatrně s Helčou scházíme dolů a jdeme až na Luční, kde si dáme zasloužený borůvkový koláč a Paroháče.

Závěr - Bylo to skvělý! Po sportovní i společenské stránce. Samotný závod je neporovnatelně zábavnější než třeba PIM, už nechci nikdy běhat po rovině na silnici :-) Gratuluju Helence k druhému místu v kategorii žen v závodě na 8,5km, nahoru se dostala za 59minut, je prostě nejlepší. Děkuju organizátorům za tenhle nápad a možnost zkusit si vyběhnout na Sněžku. Děkuju partičce prima lidí co se do tohohle dobrodružství pustila s námi a za rok se uvidíme při výběhu na Sněžku!

Předstartovní nervozitu zaháníme s Kubou pozorováním okolí ... :-)

START! ta modrá čepice vzadu, co zaspala start a loví GPS, jsem já ...

Hned po startu na chvostu .. za mnou ještě ruka a kšilt :)

Klopýtám za Zuzkou na 18km ..

Helenka se chystá ke startu 8,5km ... v popředí polák co mě za chvíli seběhne

Tady jí máme ...

Ale je tady krásně ...jojo, tady jo!

* podle oficiálních výsledků jsem dokončil na 25tém místě z 28mi chlapů v čase 3:24:49. jednoho ale nepočítám, vybíhal se zpožděním 45ti minut. Takže loni předposlední, letos předpředposlední! meziroční zlepšení o 10 minut, trať byla letos navíc delší o 400m.