Běhání zase ukázalo pozitivní vliv na moje myšlení. Ve středu 27.5. jsem byl společně s Helčou a Kubou z práce přihlášen na závod na 10km v rámci seriálu Vaseliga.cz. Vůbec se mi na něj nechtělo. Ještě mě trochu bolely nohy ze Sněžky, měl jsem malou kocovinu po 5ti plzních, venku byla zima, foukal studený vítr, byl jsem vypruzenej z práce a celkově nálada na draka. Helča na tom s běžeckou chutí nebyla o moc líp, ale startovný už bylo zaplacený, tak jsme se neochotně vydali směr Hamr Bráník, hodili se do běžeckýho a šli mrznout k místu registrace. To už ale dorazil Kuba se svojí tradičně dobrou a rozvernou náladou a tak nás chmurné myšlenky pomalu přešly, začali jsme vtípkovat, primárně na téma moje běžecká (ne)schopnost a mé pravidelné umístění na posledních místech. Když jsem viděl výsledky předchozích běhů VŠ ligy, optimismus ani tentokrát nebyl na místě a opět to zavánělo jednou z posledních pozic.
Čas letěl rychle a v 19:00 se ozval pokyn start! a 100 nadšenců se vydalo vstříc 10km vzdálenosti. Běželo se po mě notoricky známé trati, alejí od Hamru Bráník směr centrum, oběhnutí sportovního areálu, pak směr Zbraslav, kolem Portu 62 až ke kioskům v Komořanech, pak asi ještě 500m, otočka a zpátky. Hned od startu se držíme všichni tři ve třetí třetině startovního pole. Většina lidí vyrazila jak splašená, já taky letím a dozadu se radši neohlížím, jen doufám že tam někdo je a že to nebude opět jedno z posledních míst. První kilometr je na mě hrozně rychlej, ale běží tak Kuba i Helča, tak nebudu trhat partu, že jo. V průběhu druhého km se začíná odpojovat docela rychle Kuba a nenápadně mi utíká i Helča. Po 2km je čas kouknout na hodinky, ukazují 9:30. Zahlídnu i tepy 175, tak to je úplně v klidu říkám si, mám rezervy :-) Kubu už vidím jen v dálce, Helča je kousek ode mě. Tempo pořád pod 5min/km ale krásně si běžím, nic mě nebolí a je to vlastně pohoda. Na otočce 5,2km cítím nával síly, tak za to beru a předbíhám dva běžce přede mnou. Vydržím před nima na 6km, kdy mě předjíždí vláček hned tří běžců. Ty dva původní doplnilo jedno velký zelený triko. Na čas a tep nekoukám, až na 7km se dopočítávám k faktu, že by mohla padnout magická hranice 50min. Za mnou někdo strašně dupe a funí a na 8mém km mě předbíhá. Z otočky vím že je za mnou ještě několik lidí, tak poslední pozice nehrozí a nikoho za sebou neslyším. 1500m před cílem už se není na co šetřit, tak začínám stahovat náskok zeleného trika a před ním běžící dvojice kluk-holka. Kilometr před cílem jdu do finiše, tuhnoucí zelený triko si dávám k snídani a začínám sbíhat dvojici. Blížím se a 100m před cílem je předbíhám, holka ještě bojuje a sprintujeme společně do cíle. I bez cílové kamery jsem tam určitě první, ale ve výsledkové listině jsme zapsáni na sdíleném místě. Normálně bych podal protest a trval na opakování ceremoniálu, ale vzhledem k tomu, že to byl souboj o 80té místo (ano, slovy osmdesáté), nebudu to hrotit. Na umístění mi tolik nezáleží, hodinky se totiž zastavily na čase 48:42 !! o pět minut vylepšený osobáček na 10km. Hurá! Helík taky osobák a to fámozních 47:47, Kuba 45:37. Prvních 50 lidí bylo pod 45min a prvních 20 pod 40min, takže můžu být nakonec spokojen i s tím osmdesátým místem :) Po doběhu zjišťuju, že špatná nálada a negativismus jsou pryč, zbývá jen euforie z pěknýho závodu, posilněná radostí z osobáku. Kdo máte často blbou náladu, začněte běhat a závodit! :)
Abych nezanedbával další ironmanské disciplíny, vyjeli jsme s Helčou v neděli na 70km okruh z Jesenice na Karlštejn a zpět. Šlo to samo. Ani kopec na 60km ze Zbraslavi nahoru na Točnou (asi 3km) nám nedělal větší potíže. Tak ještě dopilovat plavání a můžu na HIM :-)
Jo a registroval jsem se na Klánovický půlmaraton v říjnu. Plánuju běžet i Brdský terénní 1/2, tak to vypadá na moc hezký podzim :-)
 |
| Kuba se nechtěl fotit tak kousek ustoupil... :-) |
 |
| Boj o 80té místo a divná pravá ruka |
No comments:
Post a Comment