Ironman (téměř) bez tréninku: ICT Triatlon Račice

Tak jsem se konečně dočkal a poprvé zakusil kouzlo sportu jménem triatlon. Bylo to parádní. Ale hezky od začátku.

Týden před triatlonem jsem řešil hlavní úkol doplnit výbavu. Na internetu jsem koupil SPD boty na kolo, v kamenných obchodech potom plavecké brýle do kterých neteče a plavací čepici. Plán byl všechno důkladně vyzkoušet, ale tělo mi vystavilo stopku. Lehká bolest v krku se rychle změnila v dosti nepříjemnou a tak jsem ve středu ráno klepal na dveře ordinace obvodní lékařky a prosil o konzultaci, zda-li je chytré v tomto stavu nastoupit v sobotu na závod. Tedy, spíš jsem to podal tak, že v sobotu prostě budu plavat / jezdit na kole / běhat a ať se mnou do té doby něco udělají. Moje doktorka by mi to asi zakázala, ale naštěstí byla na dovolené. Vnutil jsem se tedy k její kolegyni a ta měla pro mojí situaci pochopení, neb z ní vylezlo že její syn taky dělá triatlony, chodí beskydskou sedmičku a podobně. Vyfasoval jsem třídenní antibiotika a radu, ať poslouchám tělo a když mi bude zle, ať se na to vykašlu.

Antibiotika (cca moje třetí v životě) zabraly rychle. Bolest krku přešla během čtvrtka. Čím lepší byl krk, tím hůř na tom byla moje střevní mikroflóra :-) předzávodní stravu tak tentokrát tvořily výhradně piškoty a kuřecí vývar. V tomto stavu jsem na nějaké ladění formy neměl ani pomyšlení a tak bolavý krk + střevní nestabilita = žádný trénink celý týden. SPDčka jsem vyzkoušel narychlo před barákem a najezdil vyklepanej asi 500 metrů a brýle a čepice podstoupily zátěžový test ve vaně pod sprchou :-)

V sobotu brzy ráno se budím a reviduji stav těla jako uspokojivý ač lehce zesláblý. Přistupuju k orientačnímu testu zdravotního stavu pomocí klidové TF. Výsledek 54 tepů je trochu vyšší než v maratonske formě. Není čas o tom moc přemýšlet, letím směr WC. Vracím se do postele a během autosugesce plného zdraví ještě usínám. Starty ve dvě odpoledne mají něco do sebe. V devět se budím, snídám, chystám věci a zmatkuju. Narozdíl od běhání je potřeba milión věcí - v práci jsem si dokonce napsal seznam :-) Na hromadu tak letí tri kraťasy, cyklodres, helma, dvoje boty, ručník, láhev na kolo, sluneční brýle, čepice, plavací brýle, magneslife... 10x překontroluju že mám všechno a je čas nabrat směr Račice. Po 80km a lehkém bloudění parkuju před tribunou v areálu veslařského kanálu v Račicích. Rychlá registrace, v balíčku je pěkný tričko. Na levý lýtko a levý rameno mi milá slečna píše startovní číslo 116. Mám dost času, čekám na Jirku, sedím v kufru auta a pozoruju předzávodní přípravy ostatních. Dost mě baví kola některých účastníků, jsou to kosmické speciály za statisíce. Počkejte, až vyndám svůj cross bike s nosičem :-) byl jsem ráno línej ho sundávat, těch 500gramů mě zabije. Naštěstí vidím ale i lidi s klasickými horskými koly, jsou ale v menšině. V jednu doráží J. (na kole má část dětské sedačky ...:-)), jde se registrovat, tak si zatím balím dvě tašky do depa a naposledy kontroluju, že mám všechno.

V půl druhý už vcházíme do depa a ukládáme věci. Kolo zkušeně za sedlo na tyč, to jsem viděl i na videu z Havaje :-) mám dokonce i svůj plastový košík na věci, připadám si dost cool. Chvíli před druhou je rozprava, jeden z komentátorů je Standa Bartůšek. Povoleno je prý vše kromě neoprenů. Tedy i jízda v háku. Poplaveme 750m, pak 4x5km okruh kolem kanálu na kole a pak 2x2,5km běh. Všecko je jasný, hurá na start.

Jdeme proti směru plavecké trasy, i pěšky po břehu to trvá podezřele dlouho. K tomu začíná pršet. Docela dost. Rádi tak měníme venkovní teplotu 17stupňů za 20,4stupně celsia ve vodě. Rozplavání s J. moc nehrotíme, já jen s úlevou zjišťuju, že mi neteče do brejlí. Posledních pár vtípků a Start! Voda se kolem mě začíná vařit. Nasazuju kraula, po třech tempech dostávám vlnu do xichtu a chutnám račickou perlivou. Přecházím na prsa, dokud se to trochu neroztrhá. J. mi dost rychle mizí. Občas mi někdo šáhne na nohu, nebo do mě nabourá ze strany, případně na někoho přede mnou šahám já. Je to ale docela v klidu, čekal jsem to horší. Kolem mě je najednou volněji, tak zase krauluju, občas ztratím směr a nabourám do plavce vedle, od něj se odrazím a křižuju zas na druhou stranu. V tomto stylu doplavávám J. Pozdravíme se a plaveme spolu. Když plaveme prsa, tak je Jiřina rychlejší, tak mixuju prsa / kraul, podle toho jak mi to plíce a okolí dovolí. Kraulem taky šetřím síly, škoda že kličkuju a plavu zbytečně víc. Vodící čára z bazénu chybí. Utíká to rychle a už vidím molo a konec plavání. Trochu se výlezu z vody obávám. Je tam plošina na hladině, ale člověk tam nestačí a je potřeba se vyšvihnout. Po X minutách usilovného plavání to ale není prdel. Výšvih se nedaří. Hmm, tak tady končí moje krátká triatlonová kariéra - DNF, nedokázal vylézt z vody, přece jen budu za kreténa. Zoufám, ale vidím záchranu - na plošině je spára, chytám se prstíčkem jak horolezec na pískovci a přitahuju se, drhnu osrstěným břichem po plošině a plazím se z vody. Nevypadá to úplně profi, ale co už, jsem na břehu!! Snažím se klusat, ale trochu se motám, tělo nepřehodilo na jiný druh pohybu a ještě plave. Musíme navíc přeběhnout cyklistickou trasu, nadbíhá se po lávce nahoru dolů. Jirka běží, tak to zkouším taky, ještě že je tam zábradlí, kterého se můžu přidržovat. Uvědomuju si, že během plavání přestalo pršet. Nemám vůbec přehled o čase, v depu jsem každopádně trochu pomalejší než J. Nejde mi nandat dres, bojuju i s ponožkama, číslo si nejdřív nandávám opačně ...no dvě minuty se tam plácám minimálně, možná i tři. Ofiko čas plavání 18:57, vítěz měl 10:33! Odhaduju, že se do toho počítá a i výlez z vody a přeběhnutí ke kolům ...

Konečně jsem na sebe navlíknul všechno, zapnul helmu (přísně kontrolováno organizátory) a probíhám s kolem depem. Nasedám za depem hezky rozvážně, žádný flying mount rovnou do treter se nekoná. Začíná cyklistická část. Držím se vpravo, vlevo lítají neskutečnou rychlostí vláčky kosmických kol. Může se jezdit v háku, to je príma, škoda že přede mnou nikdo není. J. za to nehorázně vzal a ani ho nevidím. Nechápu to, kde kurveš je? Držím rychlost přes 30km/h, ale už po kiláku mě bolej nohy a tepovka je pocitově závratná. Tak takhle ne chlapče, to by ses tu utavil. Před sebou vyhlížím oběť - chlapíka na treku. Ještě zvýším úsilí, dorážím ho a zbaběle se vezu, draftuju ho co to dá. Projedeme tak první kolo, pak už mi to přijde pomalý a ujíždím mu. Druhý kolo jsem skoro celý sám a je to na tempu hrozně moc znát. Občas foukne a už neudržím přes 30km/h. Silniček se chytit nemůžu, na kolo s nosičem mají neakceptovatelný tempo. Těsně před koncem druhého kola mě předjíždí osamocená silnička. Kousnu se za ním a opět si v poklidu hákuju, jedeme kolem 34km/h. A to bez větší námahy, hlavně když foukne tak je ten vzduchovej pytel k nezaplacení. Chlapec o mě ví, ale asi viděl nosič a tak po mě střídání a spolupráci snad ani nemůže vyžadovat. Předjíždí nás sanitka, která právě naložila nějakého nešťastníka co to zalomil do příkopu, tak snad to nebylo vážný. Proletíme ve dvou skoro celé třetí kolo. Pak k mému zklamání přijíždí další vlak, asi 5ti silnic, můj parťák se jich chytá, já jsem v loji :-) Jedou cca 37km/h, to nedám. Zůstávám sám a tak to zůstane až do cíle, na trati už není nikdo koho bych mohl zneužít :-) Zase přichází docela výživná přeháňka. I přes provazy deště se mi to ale nějak pěkně rozjelo a i osamocen držím třicítku, předjíždím asi 5 lidí, nikdo se mě nechytá. V poslední zatáčce už radši preventivně vycvaknu nášlapy, abych nepředvedl před depem nějakou veselou show. Slejzám z kola a běžím ke svýmu místu v depu, už je tu většina kol, přijde mi že už všichni musí být na běhu, ani Jirku nevidím, to je špatný. Najednou slyším obrovský ovace, tak se chystám zdravit s diváky, ale aha - právě dobíhá vítěz do cíle. Aspoň si můžu v klidu sednout a přezout se do běžeckých bot. Zase mi to docela trvá, odhaduju celý depo tak dvě minuty. Aspoň zase přestalo pršet. Čas kola 47:24 (vítěz 30:45). Je čas se jít proběhnout.

Běží se dva okruhy, nejdřív mírně do kopce a potom příjemný kolečko lesem. Na dohled mám pár běžců, asi tři chlapi a tři holky. Na běh si dost věřím a nepochybuju o tom, že je seběhnu a předběhnu. Je tu ale malý háček. Přechod z kola na běh je ukrutnej! Stehna se mi změnily v betonové sloupy a každý krok je značně nepříjemný a bolestivý. Běžím stylem "ťapyťap", který používám na 40km při maratonu. Ještě že nemám Polary a nemusím se koukat na tempo začínající 7mičkou. Pachtím se a uklidňuju tím, že jsem přece po nemoci. Hlavně v klidu dokončit. To nevadí, že budeš poslední, je to první triatlon. Jirka Ti uteče o 15minut, tak mu koupíš 15 lahvových ... z těchto myšlenek mě vytrhne chlapík v tričku "Průvodce". Za ním je zrakově postižený závodník a jsou už v druhém kole, respekt! Průvodce hlásí tempo 5:40. To mi docela pomáhá, možná že neběžím tak hrozně, jen to hrozně bolí. Na obrátce do druhého kola mě definitivně nakopne informace, že J. je jen kousek přede mnou. Konečně mi to trochu běží, svaly povolily, předbíhám postupně 4 chlapi a 3 holky, J. ale před sebou nevidím. Jeden předbíhaný se mě chytne a před seběhem do cílové rovinky mě utíká. Už nemám síly na drtivý finiš, a navíc jsem po tý nemoci :-), tak mu nechávám 145té místo a dobíhám spokojen na 146 místě. Bartůšek hlásí moje jméno, někdo mi bere z nohy čip a mám to za sebou. Běh za 30:53, zřejmě i s přezouváním nebo to bylo víc než 5km nebo jsem fakt zoufalec :-)

Jen co popadnu dech, jdu na meloun a ionťák a vyzvídám u J. jak dopadl. Nakonec doběhl 27 vteřin přede mnou. V plavání mi dal 10 vteřin, na kole 2:09 min a v běhu jsem to už nestačil dohnat, stáhnul jsem 1:53min. Gratuluju Jirko, máš u mě malý lahvový! :-)

V cíli ještě potkávám spolužáka ze střední, dal to za 1:16hod, moc pěkný. Po sdělení bezprostředních dojmů jdeme společně na guláš a nealko pivo (v rámci startovného!) a tím zakončujeme ICT Triatlon 2015. Bylo to moc pěkný, jsem nadšen. Skončil jsem 146 ze 180 lidí, 7 nedokončilo. Čas 1:37:12. Umístění teda velká slabota, nicméně prostor pro zlepšení je obrovský - naučít se plavat, mít silniční kolo (bez nosiče :-)), nebrat antibiotika, nehrabat se pět minut v depu ... tohle vše můžu do příště zlepšit.