Trailová Závist 2016

Na začátek několik konstatování. Trailový běh je super. Inov-8 dělá skvělý boty. A Trailová Závist byl nejlepší a nejzábavnější závod, který jsem kdy běžel.

Noc před závodem prý není pro výkon už důležitá. To je dobře. V 1:15 mě budí falešný poplach monitoru dechu. Pak nemůžu usnout, ve 3.45 poslouchám jak se o okno rozbíjí dešťové kapky. V 4.30 vstává Verunka. Stejně nespím, tak nechávám Helču v pelechu a vstávám. V 6 je střídání stráží, tak ještě na hodinu upadám do limbu. Po probuzení jsem odpočinutý. Asi jako kdybych celou noc překládal vagóny.

V 7 čumím z okna, venku -1 a ledovka jak prase. V rádiu hlásí obrovské problémy v dopravě. Policie prosí, aby řidiči ve středočeském kraji nevyjížděli, pokud nemají vážný důvod. Ten já ale mám! Po dlouhé době dnes konečně běžím pořádný závod. V 9 přijíždí spoluběžkyně Zuzanka, přeskakujeme do mýho auta a za 20 minut už parkujeme ve Zvoli. Silnice nekloužou, za to chodníky ano. Po cestě pěšky k registraci se přímo přede mnou kácí jeden závodník. Naštěstí mu nic není. Monitoruji soupeře kolem a všichni vypadají, že o běhu něco ví.

---tréninková vložka---

17,5km, 750m nahoru, hlavní organizátoři Jan Bartas a Zuzka Urbancová, to všechno jsou záruky, že to nebude klidná procházka kolem Vltavy. Jsem si toho vědom, ale na trénink mi zbyl jen měsíc. Na konci září jsem odvrátil plastiku křížového vazu, potom mi trvalo měsíc přemluvit hlavu a koleno, že běh je dobrý. Až v půlce listopadu začínám běhat do práce / před prací. Na ranní běhy se ke mě přidává Kuba, tak v tom nejsem sám. Nakonec stíhám odběhat 90km.

Na registraci jsou všichni vstřícný, dostávám číslo, čip, čipsy, nudle a další pěkné věci. Je teprve 10, tak máme půl hodinky lehkého mrznutí do startu. Z. si dává kafe, já výbornou čokoládovou kouli s kokosem. Všichni kolem vypadají  a jsou oblečení jako velezkušení bežci. Vzhledem k parametrům trati a počasí zde zřejmě moc zoufalců a zážitkových běžců jako jsem já nebude. První teda asi zase nebudu. 10.30 a start!

---motivační vložka---

Mojí hlavní motivací toto běžet byla lokalita a profil trati. Dále jsem chtěl vystavit koleno extrémnímu terénu. Pokud vydrží toto, tak pak už snad všechno. Časové cíle velmi skromné, chtěl jsem to dát pod 2.30. Ohledně umístění můj tradiční cíl - nebýt poslední.

Po startu volím tradiční taktiku, startovní branou probíhám mezi posledními. První 2 km jsou pohodové, nikam se neženu, ještě to bude dlouhé a naběháno nemám. Probíháme přes pole od Zvole a sbíháme do Ohrobce, kde zaplujeme do lesa.  V Ohrobci ostře otáčíme vlevo, za sebou vidím max. 10 lidí, kéž by tam zůstali až do konce :-) První seběh v pohodě,  dole párkrát přeskočím potok a už se drápu do prvního kopce na trase. Na běh nemám, tak rychle jdu a předcházím jednoho člověka. Nahoře popadnu dech a přes Károv po silnici se zase rozbíhám. Na konci vesnice zase šup do lesa. Následuje luxusní část, nejdřív  v dalším seběhu předbíhám skupinku asi 5ti lidí, dost kloužou, zatímco moje RocLity drží jak přibité. Potom běžíme údolím potoka, přes který asi 10x přebíháme. Je to zábavný i náročný zároveň. Od potoka je dycky takový malý hupík nahoru / dolu, tak se svaly na nohou nenudí. Na konci údolí je na trase další kopec, tento jest velmi výživný, začíná úplně strmou strání, sklon tak 70%. Potom trochu povolí, ale vyškrábat se nahoru mě stojí dost úsilí. Na 7 km je organizátor a povzbuzuje nás, zároveň upozorňuje na krásný výhled. Vidím nějaké hnědé šmouhy na obzoru, srdce mi buší, mám trochu zamlženo a motá se mi hlava, tak si to moc neužívám a jdu radši dál. Za lesem je louka a konečně rovinka, tak běžím a dobíhám do Lhoty. Tady to znám a vím že mě čeká kopec až dolů na Zbraslav k minizoo. Zřejmě je to poslední možnost běžet, tak ji plně využívám a řítím se vstříc občerstvení na 9km pro mě závratným tempem 5:30/km.

---zážitková vložka---

Těch prvních 9 km uteklo jako voda. Neustálé střídání terénu, prostředí a profilu nenechá běžce v klidu a kilometry krásně naskakují. Krom krás trati mě těší i můj stav - nic mě nebolí, nohy drží, oblíknul jsem se akorát a nezaběhnuté boty mě netrestají. V roclitech jsem totiž dosud zvládnul 3 kolečka v obýváku. Přesto rozhodnutí si je vzít se ukázalo jako velmi moudré.

Na občerstvení na Zbraslavi leží zkolabovaná běžkyně. Obsluha hlásí, že má vše pod kontrolou, ale slečna opravdu nevypadá vůbec dobře. Já se moc nezdržuji, voda je tak ledová že mi stuhne krk a pít se nedá. Beru do rukou čokoládu a 2 kousky banánu a "běžím" hned dál. Ještě rychlý pohled na hodinky - čas cca 55minut. To dám pod 2.15! Dyk už jsem za půlkou! Kdybych jen věděl, co mě ještě čeká ... Za zvuku přijíždějící sanitky začínám stoupat po žluté na Závist. Není k tomu třeba dodávat víc, než že je to kopec jako kráva. Funím, ruce zapřené do stehen a ťapu. Začíná pršet. Než mě to začne opravdu štvát, jsem ale nahoře! Proběhnu "náhorní plošinu" na Závisti, před sebou občas zahlédnu kluka a holku, za mnou nikdo. Pak krásný seběh po koberci z listí, znám to tu z rodinné procházky, je to paráda, užívám si život a pádím dolů. Radost mi kazí jen vědomí, že nahoru to pošlapu ještě 2x. Trať je skvěle značená a tak nehrozí že bych bloudil, kolem totiž najednou nikde nikdo. Za chvíli jsem zase dole pod kopcem, po rovince sotva 100m a zase otáčím do kopce. Náhodný kolemjdoucí vyzvídá co se to tu dnes děje. V rychlosti vysvětluji a on mě na oplátku motivuje větou "co tě nezabije, to tě posílí". Děkuji, to opravdu pomohlo. Stoupám nějakým úvozem, střídavě prší a sněží, přede mnou v dálce běžec, za mnou stále nikdo. Stoupání končí na asfaltu, kde mě dobrosrdečný organizátor oznamuje, že teď mě čeká pohodový kilák z kopce. Jasně. Fakt odpočinkový sestup začíná. Po chvíli běhu začíná sestup po skalách, terén pro kamzíky. Hopkám dolů, občas dost připosraně. Moje inov8 kopýtka naštěstí drží a ve zdraví sestupuju až dolů. Trochu mě začínají bolet nohy. Vysoko nade mnou jsou slyšet hlasy. Soupeři v boji o poslední místo jsou mi v patách.

Poslední část trati vede nejdřív mírně do kopce po asfaltu, chatovou osadou Jarov. Dobíhá mě slečna ve žlutých elasťákách, tak běžím / rychle jdu s ní. Poslední výstup, poslední 1,5km - červené serpentiny kamsi vzhůru. Jdeme spolu a ze začátku i konverzujeme, sdílené utrpení je menší a metry ubíhají. V jedné ze zatáček se ohlédnu a vidím pod námi Evžena - tentokrát bez Sáry. Takže si nakonec i zazávodím o umístění v třetí stovce :-) Paráda. Jsem značně prošitej, tepu 190 a slečna mi trochu cuká, tak 30 metrů. Už ale vidím na konci lesa prosvítající světlo. Teď už to snad do kopce nebude! A není ... vymotám se nahoru, chvíli mi trvá než se rozběhnu, slečna mi definitivně mizí, ale Evžena už před sebe nepouštím. Hlava dává pokyn "běž!" Reakční doba nohou je pomalejší, ale nakonec se rozběhnu a se ctí dobíhám až do cíle v čase 2:25:25, 215. místo z 229 doběhnuvších, chlapi jsem porazil asi 4. Umístění ostudné, ale pro mě všechny cíle splněny - časové, zdravotní i zážitkové.

V cíli se potkávám se Zuzankou, dala si to v klídečku za 1.57. Nese mi čaj (děkuji), k tomu si dávám vege polívku a je mi fajn. 

Organizačně závod skvělý, výborná trasa, skvělé značení, přátelská atmosféra. 

Znáte snad lepší způsob, jak trávit nedělní dopoledne?