První pondělí měsíce znamená pro mě jediné – další závod. Tentokrát mě Běžecká série Berounka zavlála do Všenor. K oficiálnímu popisu trasy asi tolik: Jedna z nejkrásnějších tras série. Zároveň ta s největším převýšením. Připomínám, že cíle před závodem jsem měl nastaveny na nechlastat pivo a skončit v TOP25. Ani jedno se tak úplně nepovedlo. 2 týdny před závodem jsem byl vzorný. Za 7 dní jsem měl jedno jediné pivo. A celková životospráva byla v pořádku, hodna sportovce. Bohužel správný sportovec má rád nejen sportovkyně, ale také pivo. A tak týden před závodem nebyl nejdisciplinovanější. Mejdany se mi nevyhýbaly a já jim také ne. Na firemním školení jsem po ohlášení, že nepiju pivo, končil večer s minimálně 7ks plzeňského. O víkendu proběhla první letošní cyklistika a jarní počasí bylo řádně využito také ke konzumaci piva na zahrádce. Poslední dietní chyba pak proběhla v neděli formou prosecca. Předzávodní týden tak skončil s bilancí 12 piv a mírně těžším vstáváním v pondělí. Závodit střízlivej a ve formě, to umí každej, že jo. Ale s kocovinou, to chce fištróna.
V den závodu jsem poprosil AI o sestavení plánu, jak se za 8h v práci dostat do co nejlepší běžecké formy. Nutno říct, že to celkem zafungovalo a po konzumaci borůvek, banánů, doplnění tekutin, předávkování hořčíkem a lehkém obědě jsem se v 5 odpoledne při převlékání přistihnul, že se na běh vlastně docela těším. V půl šestý už parkuju ve Všenorech a jdu si pro prestižní startovní číslo 16. Na startu 40 lidí, 15 osob které bych mohl předběhnout hledám opravdu marně.
Chvíli před šestou opouštíme zázemí útulné restaurace Rychta a přesouváme se na start. Je docela zima, slunce už to pro dnešek vzdalo a mlha se opět ujímá vlády. Na startu stojím úplně na konci startovního pole a plánuji útok ze zadních pozic 😊 Organizační instrukce moc neslyším, prý budeme přebíhat silnici kde auta jezdí 90, to jediné jsem zaslechl. A na zbytek přijdu na vlastní kůži na trase. Start!
Co je na tomhle všenorském dobrodružství opravdu nepříjemné je skutečnost, že první necelé 3km vedou do kopce, místy opravdu dost výživného, což vzhledem k faktu, že se běží k rozhledně, není nikterak šokující. Prvních asi 300 m zvládnu běžet, pak už přecházím do chůze, stejně jako ostatní lidé kolem mě, s podobnou výkonností. Jdu v řadě, za mnou asi 5 lidí. Kopec nijak nepolevuje, a tak během chvíle tepu 170 za minutu. Z této tepové zóny se prakticky nevyhrabu celý závod. Vklouzneme do lesa, míjíme kostel sv. Jana Křtitele a nastupujeme na žlutou turistickou značku, která nám bude dělat společnost až k rozhledně Korunka. Startovní pole se težce trhá, já jdu asi 30m za čelovkou přede mnou, za mnou taky odstup desítky metrů. Nohy mě pekelně bolí už po kilometru a je jasné, že vydrápat se až nahoru nebude ani trochu zadarmo. První kilometr za 8:15min je ještě radost, druhý kde už nás kopec vůbec nešetří mi trval 11:20 ! V lese už je pořádná tma, čelovka ale dnes nefunguje na 100%, protože je mlha a světlo se od ní odráží, dá se tedy říct, že vidím celkem hovno a moc nevím kam šlapu. Nahoru do kopce to nicméně tolik nevadí. Po 2,5km těžké dřiny a cca 5000 heart bítech jsem konečně u Rozhledny. Znám to tady z rodinných výletů, dnes to každopádně má trochu jinou atmosféru. Nohy mě bolí jako sviňa, funím, ale mám to za sebou. +230m nahoru na 2,5km.
Opouštíme žlutou turistickou značku a vlády nad mými kroky se ujímá červená. Na programu je seběh do Černolic. Kdo by si myslel, že je to výhra a tempo bude vražedné, je na velkém omylu. Seběh opravdu není po chodníčku a cestu stále spestřují bludné kořeny a kameny. Tím, že je stále mlha a vidím kulový, je to poměrně vo hubu, tak to úplně nehrotím, ale zároveň si pořád hlídám odstup na závodnici přede mnou, abych tu v té tmě nezůstal sám. Probíhám Černolice, s pípnutým 4tým km končí seběh a teď to zase bude nahoru, ač by to nemělo být tak morbidní stoupání jako k rozhledně. Běžíme stále po červené, úsek Brdská hřebenovka. Vyznačuje se tím, že je permanentně mírně do kopce s občasným překvapením v podobě prudkému seběhu, brodění potoka a následného prudkého výběhu. V jednu chvíli tak dochází ke kouzelné situaci, kdy vidím kousek před sebou běžkyni a jsem překvapen, že je ode mě jen pár metrů. Po pár krocích v mlze pochopím proč – mezi námi je propast, musím seběhnout 20 m k potoku a následně se zase vyškrávat zpět, což z opticky malého odstupu činí dost zásadní běžeckou ztrátu. Je to ale zábava a utíká to rychle. Celý tenhle úsek se naháním s dvojicí holek. Taky mě někde kolem 6,5km předbíhá chlap, což mě sere, chci se ho držet ale je prostě silnější a pomalu ale jistě mizí v mlze přede mnou. S výjimkou čtvrtého km jsem se prozatím ani jednou nedostal pod 7min na kilák - 5tý za 7:37, 6tý za 7:59.
Zase měníme barvu, dnes naposledy a sypeme to po modré směrem zpět do Všenor. Na tomto úseku dva zajímavé momenty – běžíme podél výběhu koní, najednou vedle mě obří hlava – je to hnědák co se rozhoduje že poběží se mnou, tak spolu chvíli klušeme tmou. Následuje úsek plný kluzkého bláta, stovky metrů v driftu. Boty budou muset do pračky, to už je jasný, ale pozitivní je že na bahně jsem evidentně schopný rychlejšího pohybu než ostatní a tak se na konci úseku a na začátku Všenor vyloupnu ve skupině 3 běžců. Co je velmi pozitivní, 5m přede mnou chlap, s bahenní lázní si neporadil tak dobře jako já. Zase se bude závodit!
Oběhneme hřbitov, pak kolem glorietu a zbývá 500m do cíle. V tomto úseku se vydýchávám a chystám se na útok. V seběhu k cíli řadím kosmickou rychlost a posledních 500m letím tempem 4:15. Mihnu se kolem chlapíka i další bežkyně a nedávám jim šanci mě pronásledovat. Seběh končí schody, jsou to takové ty jak vám při chůzi vždy vyjdou na stejnou nohu. Seskáču je jako kamzík a 200m před cílem je jasné, že už si vybojované 34té místo pohlídám. Nepolevuju v tempu a do cíle se přiřítím v krásném čase 1:12:53. TOP25 se nekoná, chybělo k tomu 5 minut. Porazil jsem ale aspoň 2 chlapy. Mám radost, že jsem opět dokázal srdnatě zabojovat ve finiši a někoho předběhnout. A hlavně, tím vším pobíháním porážím vysoký tlak. Dnes ráno 115 / 75. Jestli to takhle půjde dál, budu muset změnit název blogu :)
Bylo to zase skvělý a těším se na další díl do Dobřichovic. Cíle si pro tentokrát raději žádné nedávám.
No comments:
Post a Comment