20 June 2016

ICT Triatlon 2016

I přes mizernou formu jsem se letos opět vypravil do Račic, otestovat svoje možnosti v rámci ICT Triatlonu 2016. Report ze závodu tentokrát bude psaný jako meziroční porovnání 2015 a 2016.

PŘÍPRAVA
Loni jsem měl za sebou poctivý trénink, osobáky na maraton i na Sněžce, naběháno stovky km.
Letos jsem v únoru ležel na operačním stole, první výběh v dubnu, celkem naběháno asi 80km a 100km na kole. Dle přípravy se tedy dal očekávat brilantní výkon, přesto moje seběvědomí bylo nezměrné a mířil jsem na osobák.

AKTUÁLNÍ FORMA
Loni v týdnu před triatlonem dobrány 3 denní antibiotika, sračka to největší. 
Letos v týdnu před závodem podivná infekce očního víčka, léčeno kortikoidy. 
Chemie jsem tedy v těle měl na oba ročníky dost. Zvláštní, že jediný týden v roce kdy mi něco je, je vždy před ICT.

TECHNICKÉ ZÁZEMÍ
Loni jsem závod odjel na trekovém kole s nosičem, s pneu se vzorkem vhodným do lesa. Na asfaltu se tím dají dobře plašit bažanti.
Letos jsem nosič sundal a hlavně zakoupil dva ks plášťů Continental Sport Contact II, mezi cyklistickou veřejností též známy jako trhači asfaltu. Nic jsem nepodcenil a přezul jsem na ně už den před závodem. Na delší než 400m testování tak nebyl čas - musel jsem navíc ladit přehazovačku, která odmítala přehodit na ty zásadní malá kolečka. Nakonec se to povedlo.
Proti loňsku jsem zlepšil i techniku plavání. Byl jsem jednou plavat s Kubou a dostal jsem několik stěžejních rad k mému kraul plaveckému stylu. V plavání se tedy dal očekávat značný pokrok. Teoreticky jsem byl připraven výborně.

NOC PŘED ZÁVODEM
Loni rozhozená střeva a neklid, letos vstávačka s dcerou v 3:50 a pak už jen tradiční pár minutová spánková deliria. Odpočinek těsně před startem tedy oba roky zhruba stejný.

PŘED STARTEM
Na místě jsme tentokrát 3 triatleti Já, Jirka a Kuba, dále označován též jako smolař dne + Helík s Veru ve funkci fanynek. Veru jsem na závod vzal úmyslně, aby nasála atmosféru a již od útlého věku si triatlon oblíbila. Kategorie kojenci do 3 měsíců bohužel nebyla vyhlášena, takže zatím se účastní pouze pasivně. Každodenní tréninky plavání v malé vaničce tak zatím nebyly zúročeny.  Registrace v pořádku a bez front, mám číslo 54. Zasazujeme malé pivko na odbourání nervozity. Kuba zjišťuje, že nemá běžecké boty. Jdeme se převlíct a posbírat kola a věci do depa, já mám již z domova na sobě svojí profi triatlonovou kombinézu z Lidlu, tak jen mažu citlivá místa vazelínou a jsem ready.

DEPO PŘED STARTEM
Proti loňsku jsem již zkušený a vyklidněný, počínám si v depu s rutinou ironmana. Kuba zjišťuje že nemá ručník a ještě se pro něco vrací do auta. Letos není depo podle čísel, tak se všichni tři skládáme vedle sebe, aspoň budeme mít přehled kdo kde je. V depu posloucháme energické a vtipné komentování Standy Bartůška a přemýšlíme na čem jede. Čas jít na start.

PLAVÁNÍ
Letos je to docela kvapík, lezu do račičkých vln když hlásí minutu do startu. Na rozplavání nemám čas, ale ruku na srdce - kdo by se unavoval před 750m plavání? Řadím se na chvost startovního pole, podvědomě tuším že tam patřím. A START! Kuba hned mizí někde vepředu. Nasazuju kraula, jedu přesně podle teoretických zásad. Periferně vidím že uplavávám Jirkovi a cítím se jak Phelps. Celou dobu mě blokuje nějaký maňas a permanetně křižuje mojí plaveckou dráhu. Po pocitově strašně dlouhé době plavání po slepu (brýle se mi zamlžily po 5 metrech) mě už maňas začíná pít krev. Přecházím na prsa alá paní radová, čistím si brejle a vyhlížím cíl. Zjištění, že jsme teprve na 250m mě psychicky sráží na dno. Ještě chvíli kraul ale nějak mi to nejde, blbě se mi dejchá. Zkouším prsa, ale operovanou nohou se bojím naplno kopat, tak plavu takový hybridní styl "neutop se a posunuj se dopředu". Vydržím tak asi 400m, konec zase dobojuju kraulem. Stručně řečeno, plavání je naprostý propadák. Loni 18:57, letos 19:27, výkon z kategorie zoufalec. Tempo 100m za 2:30+. Kuba plaval za 14:25 (!), Jirka mě nakonec taky předjel, 18:17.

VÝLEZ Z VODY + DEPO 1
Konec plavání je v Račicích samostatná disciplína. Loni jsem se z vody málem nedostal a nakonec jsem se horko těžko vyplazil na břeh. Letos už jsem ostřílený mazák, plavu k plošině na strategické místo kde se dá zachytit prsty a osvědčeným stylem vodního ještěra se sunu po břiše z vody. Na pohled otřesné, ale absolutně efektivní. Jsem z vody v mžiku, získávám cenné vteřiny. Lehce se motám a rozvážným klusem mířím do depa. Tam bojuje Jirka s trikem a ponožkama. Já jsem super rychlý, nahazuju ponožky, boty a helmu a depo opouštím cca 10 sec po Jirkovi. Výlezem z vody a rychlým depem stahuju minutu.

KOLO
Roztáčím pedály, nohy po plavání moc nebolí, přece jen to byla příjemná koupačka a žádný sprint. Chvíli draftím ženu s velkým pozadím na silničce, pak mi ujíždí. Zbytek kola jedu sám. Sport contacty docela letí. Rychlost 27 - 36km/h, podle směru a intenzity větru. Na konci prvního okruhu vidím Kubu jak jde pěšky bez kola v blízkosti depa. Mylně předpokládám, že měl defekt. Jedu dál a celé druhé kolo se naháním s dvojkolem průvodkyně + slepá závodnice, mám morální problém s tím jet zbaběle za nimi tak při první příležitosti šlápnu do pedálů za nějakou dvojicí chlapů a jedu s nima. V třetím kole začíná vydatně pršet, padají kroupy a mlátí mě do helmy. Trať je v mžiku pod vodou, v botách mám jezero. Držím se furt dvou pomalejších silniček, v zatáčkách zpomalujeme na cca 10km/h. Do posledního kola jedu sám - silničkáři už jdou na běh. Vidím před sebou 50m Jirku, ale nemůžu ho dojet. Ale jen do chvíle než mě dorazí jeden z posledních silničkářů na trati - chytnu se ho a Jirku docvakneme během dvou minut. V tempu 32km/h se řítíme do cíle disciplíny. Čas kola 42:17, loni 47:24. Meziroční zlepšení 5 minut! Jirka kolo 43:36, Kuba DNF.

DEPO 2
Přestalo pršet a svítí sluníčko. Jirka nepřezouvá, já se sápu do běžeckých bot, tak vybíhám s cca 30s ztrátou. V botech mám relativně sucho, Kuba mi na ně chytře hodil ručnik. Depo jinak svižné, jen mi trochu překáželo kolo závodníka vedle mě.

BĚH
Hned při výběhu z depa mi Helík hlási, že Kuba je v nemocnici :-( V hlavě zpracovávám informaci do chvíle, než mě lehce zakřečuje lýtko. Už na kole se ozývalo. Přecházím do chůze a protahuju, pak pomalu a opatrně rozbíhám. Na prvních 500m nabírám do bot asi 15l vody a už nemusím dál řešit kličkování mezi loužemi. Běžím hrozně, šneci a slimáci vylézající po dešti mi utíkají. Je mi nějak blbě, píchá mě všude. Proklopýtám první okruh, přede mnou vidím Jirku ale nedoběhnu ho, není kde brát. Na otočce naposled vidím Jirku, podle výrazu tváře si běh užívá podobně jako já. Jak asi musím vypadat já, když ho nejsem schopen doběhnout? Poslední záchvěv chuti bojovat mi sebere 100kg člověk běžící stylem kačer. Pomalu mě míjí, ale co to, on mi utíká! Fakt mi utíká! Chce se mi brečet. Pak už jsem až do konce běhu sám, říkám si že za mnou už nikdo nemůže být. Trať je po dešti rozbahněná a klouže to, ale okruh je to moc pěkný. Teda byl by, kdybych neumíral. Kilák před cílem se mi to i trochu rozbíhá, už slyším neúnavného Standu Bartůška, vybíhám z lesa a sbíhám "na stadion". Standa hlásí moje jméno, finiš a cíl. Běh za katatrofálních 36:25, loni 30:53. Jirka 34:55.

V CÍLI
Po doběhu se jdu napít, Jirka mě chce osvěžit vodou a leje mi na hlavu ionťák :) Hned řešíme co je s Kubou. Někdo ho srazil na kole, odvezla ho sanitka. Sháníme jeho věci, všechno se podaří sesbírat. Kuba volá že už je před nemocnicí, diagnóza utržený vazy v rameni :( Standa Bartůšek se o vše zaujatě zajímá, je to frajer. Rychle shltneme guláš a malé nealko a jedeme pro Kubu do Roudnice. Takto neslavně končí ICT 2016.

RESUMÉ
Osobák se nekonal, meziroční zhoršení 56 vteřin. Plavání jsem čekal malé zlepšení - nestalo se. V depech nečekané zrychlení. Na kole očekávané zlepšení víc než 5minut, dost dobré. Co jsem vůbec nečekal byl výtuh na běhu, nohy bolely míň než loni, ale neběželo mi to. Ani se mi nedařilo se kousnout a zlomit to v hlavě. Podle toho dopadlo umístění. V kategorii M39 61. ze 64. Porazil jsem ještě další tři chlapi z M40. Suma sumárum hodnocení - tristní! :-) Ale vlastně - jsem po tý operaci ... :-)