25 July 2018

H Triatlon Horní Počernice

Po dlouhé době resuscituju blog, měním název a rovnou přidávám zápisky z dalšího závodu. Tentokrát jsem si střihnul trochu delší triatlon, dle propozic 750m - 40km - 8km, ideální prodloužení již vyzkoušené a zvládnuté Sprint varianty. Trénink jsem v roce 2018 pojal velmi zlehka, řečí čísel asi takto : plavání 0km (2 roky jsem neplaval), kolo 30km (sotva jsem si stačil otlačit zadek výjezdy na dětské hřiště), běh 350km (každoroční slabota). Závodů jsem absolvoval celkem jeden a to pražskou relativní desítku, kam jsem si přinesl docela formu a zaběhl si osobák 56:30 včetně konzumace 4 piv, za mě povedená desítka. S těmito objemy se přihlásit na triatlon této délky není ten nejlepší nápad ale nedostatek tréninku kompenzuji vírou ve vlastní schopnosti a jak víme - je to v hlavě a tělo se podvolí. Navíc motto závodu "tělo je třeba překvapit" se mi moc líbilo a tak jsem neváhal, bez větších obav uhradil startovné a v neděli 23.7. stojím u stánku s registrací na H triatlon. Nejsem v tom sám, využil jsem slabší chvilky kolegy J. z našeho klubu Nezlomných běžců , který se nechal ukecat a také se zapsal na delší variantu SPORT.
Už na startu z nás musí jít strach. Majitelů horských a trekových kol je tu pomálu. Oproti minule už jsme ale oba sundali nosiče a držák dětské sedačky. Začínáme to holt brát vážně. Oděv máme ale profi - tri kombinéza High performance z Lidlu nás řadí mezi černé koně závodu (je černá).
Organizace závodu je dobrá a na vše je dost času, v klidu si dávám věci do depa, připravuju hromádky na kolo a na běh a pak pomalu na start. Je docela vedro, ale slunce se zatím schovává za mraky, kéž by to vydrželo. Rychle do sebe narvat dost vody a energy tyčinku, poslechnout si opět výborného Standu Bartůška a už se bude startovat. My "SPORT"ovci máme modré čepičky na plavání, dodává mi to sebevědomí a opovržlivě sleduji lidi v bílých, které čeká jen poloviční porce kilometrů. Slaboši :-) Řadím se na stranu plaveckého pole, jako vždy na chvost. Zatím marně vyhlížím někoho, koho bych dnes mohl porazit. Všichni jsou vyšvihaní a osvalení a tak zatahuju břicho, aby nebylo poznat, že si občas dám pívo. V hlavě si rovnám plán (20min + 1h30min + 55min = 2:45 v cíli) A start!
Plavou se dva okruhy v rybníku, k jedné bojce, k druhé, s výlezem z vody. Nořím se do příjemně studené vody, nasazuju kraul a pádluju k první bóji. Dostal jsem teoretické rady od jednoho závodního plavce, ale nedaří se mi je moc aplikovat, jedu svůj osvědčený styl plácej rukama a posunuj se vpřed. Aspoň umím plavat rovně a nešněruju. Jinak tradiční ošahávačka ve vodě, bohužel povětšinou všude kolem chlapi. U první bóje docela masakr. Asi po 150m už kraul nemůžu a tak měním na rovnážná prsa a v poklidu doplavávám první kolo. Na výlezu z vody kontroluju situaci, J. už dost přede mnou, za mnou tak 15 lidí. Druhé kolo opět klidná koupačka, před koncem mě doplavává nejrychlejší ze SPRINT varianty, nechápu tempo, jede jak parník. Plavání mě baví a po 20ti minutách vylézám na břeh a klušu pro kolo. První depo je slabé, dle čipu za 2:17. Na vině jsou blbý ponožky. I tak stále pod 3h s prstem v nose. Čas na projížďku!
Jedou se 4 kola, na triatlon vcelku kopcovitý profil a hlavně nepříjemný vítr. Hned po startu kopec, jedu pomalu a hledám oběť kterou udraftuju. Za chvíli mě předjíždí Michaela (měla dres se jménem) na silničce. Nestydím se, chytám se jejího zadního kola a už se vezu. Na rovinkách a z kopce musím trochu brzdit, ve výjezdech mi ujiždí ale hned jak se silnice narovná si to v klidu sjedu. Vítr rozděluje celou trať na dvě odlišné disciplíny - z kopce a po větru (45kmh bez šlapání) a do kopce proti větru (17kmh a extrémní úsilí). Mám málo vody (750ml) a tvořím si hydratační plán, piju každých 5km, voda ale ubývá rychle. J. potkávám v protisměru a ukrutně to drtí, v prvním kole má náskok 5 minut, v druhém už 9! Po 20km se moje vodička odpojuje, jela pouze kratší trať. Začíná ta těžší část, už není s kým jet a  hlavně pasáže proti větru se mění v peklíčko, rychlost v kopci klesá k 10kmh. Kolo mě trestá za nečinnost, nemám naježděno a je to fest znát. Nejede to. V posledním kole už má J. náskok víc než 10min, to už nedoběhnu i kdybych letěl. Monitoruju si lidi za mnou, jsou tam už jen 4 chlapy a jedna holčina. Takže zase boj o poslední místo :) Do depa sjíždím po 1h39min, výrazně nad plán, kopce a vítr mě srazily. Nohy mám pěkně prošitý. V depu se necrcám, rychle se přezouvám a za 1min vyrážím na běžeckou část. V běhu bude jistě silný. Běží se 4 okruhy lesem po 2km. Realita bude tedy trochu jiná, ale to zatím nevím a vybíhám ...
No, vybíhám .... hned po startu je kopec, tak jdu. Nahoře se nějak donutím k běhu a těším se na občerstvení po prvním kole, jsem suchej jak cesta a zobnul bych nějaký banán. Trochu mě bere křeč do svalu nad kolenem, ale běžet se s tím dá, celý zbytek běhu pak jsem v napětí jestli se křeč dostaví v plné síle nebo ne. Okruh je celý v lese, vesměs rovinka nebo malé kopečky, závěrečný seběh je let střemhlav. Konečně konec prvního kola, piju jak dán, jím a jdu.  Je mi trochu divné, že mám na hodinkách skoro 1,9km, a to se mi GPS chytla po několika minutách. To přece nemůže bejt 2km okruh! Další tři kola mi trochu splývají, časově podle kopíráku za 20min jedno, během kterých střídavě zažívám: zoufalství ze zjištění, že to je výrazně delší než 8km; odhodlání to dorvat za každou cenu; zmar v kopcích; euforie v seběhu; přemlouvání že ještě můžu; výmluvy že už nemůžu. A nakonec dochází i na ten boj o poslední místo. Na kole za mnou byli 4 chlapi - jeden mě předběhl už v první kole. Ostatní držím až do posledního kola za sebou. Když mě pak dobíhá zelené triko, nemám sílu se ho udržet (to mě zpětně štve nejvíc, že jsem to s ním neurval, byl kousek přede mnou, ale hlava slabá). Pak už se radši neohlížím a sunu se k cíli, běh za 1:19, bylo to ve finále 11km. Finišuju 76 ze 78 v čase 3:22. J. krásně na 60tém místě za 3:03, dal mi 20minut. Moje umístění i čas ostuda, radost mi dělá jen fakt, že mě nebolelo ani pravé koleno ani levé lýtko, moje achilovy paty posledních měsíců.
Pro příště bude fajn o trochu víc potrénovat, nezanedbat vodu/jídlo a zvážit pořízení silničky.
1/2 Ironman už mi bez tréninku plavání a kola asi neprojde.


No comments:

Post a Comment