2 October 2020

Czechman 2020

 

Letošní září bylo krásné. Téměř každý den slunečno, letní dny jako malované. To ovšem neplatilo o sobotě 26.9.2020. Ta byla zatím nejhorším dnem roku, a to počítám i leden a únor. Zpětně to v oficiálním popisu závodu bylo uvedeno nějak takhle – 8 stupňů, pocitová nula, trvalý déšť a vichřice…

Czechman se původně měl konat 6.6., díky C19 se přesunul na konec září a stal se z něj arktický Iceman.

„To počasí se mi vůbec nelíbí, to je na chřipku“

„Nastydneš a budeš muset na testy na COVID“

Takové a podobné, dobře míněné rady jsme s parťákem J. slýchali doma před odjezdem na letošního Czechmana od našich drahých poloviček. Holky měly pravdu a myslí to dobře, ale bohužel je to tak, že chlapi kolem čtyřicítky si občas potřebují něco dokázat :-) A tak jsme se nenechali odradit ani okolím ani ledovou předpovědí a vyrazili s J. závodit na epický ročník středního triatlonu.

Oba už jsme zkušení triatleti, loni jsme úspěšně dokončili půlku a k tomu máme pár startů ve sprint verzích. I tak byla letošní logistika jiná, težší než obvykle. V pátek tak nejen dofukuju a ladím kolo a trávím hodinu balením X vrstev oblečení ale ještě na poslední chvíli kupuju v Decathlonu větruodolnou cyklobundu. Jsem sbalený jak na týdenní výlet. K tomu nějaké jídlo, letos žádné gely, jen Flapjacky, Raw energy a záložní Magneslife, kdyby bylo nejhůř.

Předpověď počasí už sleduju jen letmo. Je jasné, že to bude drsné. V noci skoro nespím, před očima obrazy cyklistů z Tour de France, jak na mokru padají jak hrušky. V 5:15 už mě nebaví se převalovat, vzdávám celonoční snahu o spánek a vstávám. Pohled z okna je tristní. Provazy vody padají k zemi, do toho vítr který cloumá tújema na zahradě. To bude den.

První disciplína je montáž držáku na kola na auto. Mám nepromokavou bundu, ale stejně mám pocit že voda je všude, prší zřejmě i zezdola. Naloženo, vyrážím pro spolubojovníka. Cesta jde hladce, před půl devátou parkujeme v dlouhé koloně vozidel u písníku Hrádek u Dolan. J. opět připravil kalorickou šmakuládu (Mana, vločky, banány) a tak do sebe ve třech hrnkách dostávám energetický ekvivalent 6 kuřat. Na kolo si po poradě míchám 4 gely do 700ml vody – s tím bych měl 90km vydržet. Počasí se nikterak nelepší. Cesta na registraci trvá deset minut, všude voda a bahno. Žádnou velkou časovou rezervu nemáme a tak pytlíkování věcí na běh a na kolo ve stísněných prostorách auta je poměrně hektické. Nakonec to nějak proběhne, asi něco nemám, ale co už. Zase cesta 10 minut, tentokrát do depa, s plnou polní. Při odevzdávání věcí do depa se mi oba pytle s věcma roztrhnou, takže je jasný, že tam nachčije, super. J. tu má kolegu z práce, ještě kontroluje radar a vypadá to že by po plavču mohlo přestat pršet, to by bylo fajné.

Oblékáme gumové krunýře, pod pivními stany, ale prší í tam. Je zima jako hovado.  Drkotám zubama a očumuju nějakou mladou triatletku. Hezká :-) (až zpětně zjišťuji že je to nastupujícíhvězda triatlonu, která si dává Ironmana k snídani). Ještě fronta na úschovnu věcí a už je 11, první vlna jde na to. Rychle rozplavat, já hlavně testuju vodotěsnost brýlí. Startuje se ve vlnách po 50, po dvou minutách. Jde to rychle, J. ve vlně 8 už jde do koridoru, moje desítka má ještě 4 minuty. Odteď už jsem v tom jen sám. Je mi ukrutná kosa, na boso poskakuju v mokré trávě a snažím se zahřát, k tomu roušku na hubě. Konečně 11.18, zahazuju roušku a pouští nás k vodě. Není nás ani 25, dost lidí zjevně ani nenastoupilo.

Start! Rozvážně si hledám místo na chvostu skupiny, formu Phelpse nečekám, neplaval jsem od 6.6.2019. Ano, od posledního Czechmana. Jak je nás málo tak se ani nekoná tradiční sado maso, nikdo na mě nešahá. Plavu si v klídku a kroutím hlavou nad tím, jak je ta první bójka daleko. Lidi kolem mizí, musím si navigovat sám. To mě stojí trochu víc sil. Nový neopren DHB mě nese spolehlivě, ale po 100m mě začínají bolet ramena, nějak mě to stahuje. Pod vodou tak chvíli splývám a vytahuju si rukávy co nejvíc nahoru. Pomůže to. Plavecký styl žalostný. Kraulem to celé nedám a tak když je potřeba, přecházím na prsa a sunu se vlnitou hladinou jako mořský had k první bójce (800m). Občas mě doplavou rychlíci z vln za mnou, ale kontakt s nimi nedržím ani dvě tempa. Po otočce vyhlížím druhou velkou bójku (1600m). Není vidět. Z vody jde pára a neustále jí čeří kapky deště. Nemám ze svého plaveckého představení dobrý pocit, loni mi to šlo líp. Přesto pořád na dohled pomalejším lidem z mojí vlny. Aspoň teda myslím, v gumákách jsou všichni stejní. Trvá to trvá, ale nakonec se v dáli objevuje druhá bóje a za chvíli jsem u ní. Stále střídám plavecké styly, snažím se nekopat moc divoce, nohy budu ještě dnes trochu potřebovat. Cílová rovinka 300m už je radost. Začíná ale brutálně pršet. Radar se asi spletl. Snažím se každopádně moc nekličkovat, jedu k cíli a za chvíli už mám pod nohama pevnou zem. Vylézám z vody, za hustého deště a volným krokem mířím do depa.

Plavání za 47minut. Úplně stejně jako loni. Docela dobrý na to že vodu znám jen z vany.

V depu je docela dost lidí, dokonce ještě i J. Zabírám místo ve stanu, stahuju neopren a začínám nelehký proces odívání. Moira, cyklodres, bunda, kompresky (jen ty trvají asi 3 minuty), tricyklogatě, rukavice, druhé kavice do kapsy na záda, nákrčník, čepice, helma, boty. Pro kolo a na trať. Depo za 12minut :-)

Na kole to letos bude veselé. Silnice jsou úplně mokré, všude potoky vody a louže. K tomu nepříjemný nárazový vítr a teplota mrazivá. Na prvním 8km okruhu to jde dobře, jedu volně a rychlost 32kmh je slibná. Sledování Tour de France ze mě asi udělalo cyklistu. Na otočce o 180 po 4km pochopím o čem to dnes bude. Silný protivítr mi umožňuje jízdu max 20kmh při maximálním úsilí. Myslím že nemůže být hůř. Ha ha. Po nájezdu do prvního velkého (41km) kola přichází ten pravý požitek. Otevřený úsek, bičovaný lijákem a ledovým větrem. Jedu 14kmh po rovině, víc to nejde.  Poprvé mi v hlavě prolétne myšlenka že to vzdám. Proti mně jezdí houfy cyklistů kteří tuto myšlenku realizují. Já jí rychle zaplaším. Vzdávat nemám v povaze.

Asi na 15km končí pomalá tryzna, cesta se otáčí a najednou je to jiný sport. 35kmh volně, s větrem v zádech to jde samo. Průměr zase leze aspoň přes 25kmh a je to veselejší. Jen ve sjezdech na mokru se bojím a přibržďuju a taky nárazy větru se mnou občas hodí přes půlku silnice, což není nic moc vzhledem k tomu, že trať není 100% uzavřená a občas projede auto. Jízda v hrazdě se pak pro mě rovná extrémnímu riziku pádu a tak jí moc nevyužívám. Šlapu, civím na 25mm hladkou pneumatiku a přemýšlím kdy to asi uklouzne a já půjdu na hubu.

Před koncem prvního kola to není úplně ideální. Opět je to proti větru (18kmh když dřu jako kůň) a k tomu stav promrzlosti roste nad únosnou míru. Podruhé mi v hlavě skočí myšlenka, že to vzdám. Přede mnou jede chlapík, u parkoviště zastavuje, vycvakne tretry a končí. To mě nakopne. Tohle přece není můj styl. Představa rezignace je pryč. Vjíždím teda v tranzu do druhýho kola s odhodláním. To mi komplet odfoukne vítr na tom pekelném úvodním úseku. Zase se hrabu patnáctkou, vichřice, liják, nic nevidím a je mi zima jako prase. Chce se mi čůrat. Teda nejspíš, celá tato oblast je zamrzlá. Potřebuju se napít. Vytahuju láhev ale nemám žádný cit v prstech, láhev mi vyklouzne, chvíli s ní žongluju, držím jí loktem, krkem, pak kolenem a pak padá na zem … mám v ní gelový životabudič, potřebuju jí. Zastavuju a vracím se. Seberu láhev, obouruč, jednou rukou to nejde, nemám cit v prstech. Situace není dobrá. Sundávám úplně prochcané rukavice a koukám na zmrzlé pahýly, které kdysi bývaly prsty na rukou. Jdu na malou. To je taky pěkná epizodka, všichni účastníci tohoto procesu jsou zmrzlí, takže to úplně přesně nemám pod kontrolou, ale nakonec se to povede. Po vykonání potřeby přichází komediální vystoupení s názvem „Jak si nandat cyklo rukavice v deseti minutách“. Zmrzlýma rukama to teda nejde ani za mák. Když mám vyřešené zhruba 2 prsty, předjíždí mě balík několika cyklistů. A za chvíli další. A další. Je to zoufalství. Potřetí dnes přemýšlím o tom, že je konec. Ale zase není. Když už mám rukavice skoro na rukou, projíždí poslední 4 cyklisté a za nimi už je sběrný vůz. Staví u mě, řidič se zajímá o můj stav. Vysvětluju že už jenom oblíknu dva prsty a pokračuju. Usměje se a čeká. Ujistí mě, že jsem opravdu poslední.

Rukavice jsou na rukou! Z kapsy tahám flapjacka a vyrážím na stíhací jízdu! Vlk cítí kořist a vyrazil aby jí uštval. Odpočinek a tyčinka způsobily, že mám najednou dost sil, navíc jsem v úseku po větru, tedy se pohybuji opět normální rychlostí. Do cíle 35km, to ještě někoho dojedu. Celou dobu za mnou slyším sběrnou dodávku, zvlášť v kopci je to úsměvné, jak trápí motor na jedničku. Psychice to každopádně moc nepřidá. Trvá mi asi 15 splašených km, než se přiblížím skupince přede mnou (nedraftují, ale jedou spolu). Těsně pod kopcem v Osicích jsem od nich cca 100m. Bude to dobrý. Leda že by nebylo. Skupina vyletí kopec jak nic, já se trápím, jedu na nejlehčí převod 7kmh a v hlavě to je zase – chci vzdát. Už už zajíždím ke krajnici a těším se do dodávky a pak na suché oblečení. Doteď nevím proč, ale nakonec nezastavuju. Vyjedu nahoru, skupinka nikde. Hlava dostává hrozný rány, jsem poslední, zoufalý, trapný cyklista a budu se tu zřejmě trápit navždy. Takhle se ale myslet nedá. Stavím nový plán. Dojedu do cíle kola, zkusím pár KM běhu a třeba to půjde. Když ne, tak na to seru. S touto vizí se sám pachtím posledních 20km, s bublajícím dieselem sběrné dodávky v zádech. Úseky po větru fajn, proti větru docela utrpení. V hlavě zásadní otázka – dokážu si obout a zavázat běžecké boty? To bude trapas, DNF kvůli tkaničkám …

Posledních 10km je výhradně proti větru, hlavně úsek podél dálnice je extrémně odporný. Závěr je pak za provozu po hlavní silnici, soustředím se ať mě vítr nepošle pod kola aut. Tachometr ukazuje 90,01 a já vím že do cíle je to ještě kurva daleko. Na značce 92,35km konečně depo! Slézám, směju se že jsem to přežil a velmi volným krokem jdu uklidit kolo. Vím jedno. Končím (dnes už po páté).

Kolo nakonec za 3:57h. Tadej Pogačar opravdu nejsem. Když odečtu pauzu na rozmrznutí, podobný výkon jako loni, což vzhledem k podmínkám je de facto zlepšení.

Vykračuju si depem, ulevilo se mi, dyť přece končím. Na lavičce sedí chlapík a souká se do běžeckého. Nechápu, myslel jsem že už jsou všichni pomalu v cíli. Navazuju hovor.

„Když už jsem došel tak daleko, tak to nevzdám“ touto odpovědí mě vrací do hry. Tak jo. Jsem zpátky. Pokud si dokážu zavázat boty, zkusím půlmaraton. Třeba mi to poběží.

V depu trávím 7 minut. Jen sundám bundu a nacpu do kapes nějakou chemii. Zavázal jsem si tkaničky! Vivat! Vybíhám, už jen 21km a mám to za sebou. Motivační chlapík cca minutu přede mnou. Běžecký okruh na Czechmanovi nemám rád. 2x8km + 1x5km, vždy 2 tam a 2 zpátky na dvě strany, k tomu exhibiční průběh prostorem u cíle, který se pro dnešek změnil v bahenní lázeň. Je dobré že přestalo pršet a na běh je v podstatě ideální počasí. První pětka mi uteče krásně, dle GPS stále kolem 6:15 / km. Na limit jsem si dopočítal že mi stačí půlka za 2:30, což by se mohlo povést. Škoda že mi hodiny na hodinkách jdou špatně a v reálu mám zhruba o 5minut méně, to ale v tuhle chvíli nevím. Na 5km  na mě sedne mentální krize, dnes naposledy jsem okamžik od ukončení a DNF. 16km do cíle mi připadá nereálných na to v jakém jsem stavu. Naštěstí se objevuje spasitel v podobě běžce, který se mnou zapředá rozhovor. Běžíme spolu, řešíme vše možné a krásně nám to utíká. Už je teda o kolo přede mnou, ale tempově si vyhovujeme, asi ho i trochu táhnu, jeho návrhy na chůzi vždy zavrhuju :-) Běžíme spolu celých 6km, když trochu zakřečuje a nechává mě mému osudu. Já bojuju dál. Pořád běžím, úsek mezi 13 a 17 je pekelný, na trati už je minimum závodníků, běžím prakticky sám, je těsně před setměním a minutu přede mnou stále utíká motivační chlapík z depa, za mnou dvě holky, netuším kde se tam vzaly, když na kole jsem byl dle všeho poslední. Mám trochu povolenou levou botu, ale nechci zastavovat a zavazovat, aby mě to nerozhodilo parádní tempo 7min / km :-) Cca na 16km zjišťuju na občerstvení časovou situaci s ohledem na limit. Nějaký (ne)milý pán mi sděluje, že to asi nestihnu, že se bude končit a že teda nejspíš nemá cenu běžet ten poslední okruh. To mě teda jako fakt nasral! Jak von může vědět co stihnu a nestihnu? Vymámím z něj Redbulla, kopnu ho do sebe a v extrémně bojovné náladě se vrhám na poslední pětku. Proběhnu kolem depa a v náběhu na poslední 4km potkávám spolubojovníka J. Vyjadřuji své obavy o limit, dostává se mi „uklidnění“ že prý mám 25minut. To je za normálních okolností příjemný výklus, ne tak po 7mi hodinách výkonu v arktických podmínkách. Musím chvíli jít. Nevím proč. Najednou mi vyplo a už to nejde. Během chvíle mi proletí před očima celý den. Teď už to přece neposeru. Dětem doma jsem slíbil medaili. Když jsem se dostal až sem, zkusím to dát. Ne zkusím, MUSÍM! Stanovuji novou, zničující taktiku. Osvědčené patníky z loňska po 50m. Jeden úsek rychle jdu (8:30min/km), druhý sprintuju (pod 5min/km). S překvapením zjišťuju že to v pohodě jde. Tímto stylem se dostávám na otočku (19km), kde poděkuju že tam na mě organizátoři počkali. Poslední 2km! Redbull v kombinaci s endorfiny vyplavenými radostí z toho že už bude konec mi v hlavě míchají silný chemický koktejl. Teď už mě nic nezastaví. Od 20km už běžím imrvére, chodecké vložky vynechávám. Sbíhám do cílovýho prostoru, letím koridorem, kolem houfně chodí lidi už směr domov, docela sympaticky mi fandí.

Na modrém koberci, v cílové rovince. J. s kolegou na mě čekají a křičí že to stihnu. Jsem v cíli! Já to dal! Poloviční arktický Ironman dokončen za 7:29:38,9. Pouhých 21s před limitem. Jsem poslední, čas katastrofa, ale vzhledem k průběhu si i posledního místa poměrně cením. Běh nakonec za 2:25, o 20 minut lepší než chodecký pokus loni.

Je konec. Bylo to epické a těžké, nejtežší co jsem dosud absolvoval, včetně zmoklé B7. Všechno jde, hlavně to nevzdávat.

Ze 700 lidí se na start postavilo asi 450, dokončilo 288, většina vzdala na kole.

Tak zase za rok. Čas přemýšlet o číslech 3,9 – 180 – 42.

 

3 comments:

  1. Těším se na příspěvek SlovakMan 2022, budu v tom samozřejmě s tebou!

    ReplyDelete
  2. โปรโมชั่น pg slot มากมาย เล่นง่ายจ่ายจริง แตกจริง ต้อง pg slot เท่านั้น! เล่นสล็อต พีจีสล็อต เว็บไซต์ตรงผู้ให้บริการเกมสล็อตออนไลน์ชั้นหนึ่ง ทกลอง เล่น ฟรี พร้อมโบนัส

    ReplyDelete